Jak začít? Pro začátek asi nebudu zakrývat, že DPP nepovažuju za obzvlášť povedenou desku. Už se těším na pořádnej pojeb od fanoušků a na případný diskuze - v následujících řádkách hodlám rozvést jak jsem přišel k tomuhle názoru.
Rozebírat tady co se stalo od vydání Once by myslím bylo nošením piva do Plzně, všichni vědí že NW vydělali strašnou spoustu peněz, objeli celej svět na turné který nemá obdoby a přesně jak se dalo čekat - kapela jako celek to nepřežila. I vyhodili zpěvačku a jali se shánět jinou. A Holopainen začal skládat a psát texty.
Bohužel si evidentně nerozmyslel dobře co chce na desce mít a co se textů týče...no, k textům se ještě vrátím. Na nový desce je tudíž od každýho něco:
- pár songů střižených podle šablony z Once [Poet and the Pendulum (odvar z Ghost Love Score), Bye Bye Beautiful (odvar z Wish I Had an Angel), Sahara (odvar ze Siren), Master Passion Greed (krásně tady sedí výrok z metalopole - kapela si řekne "ejhle, to jsme ale zatraceně tvrdí a ze songů jsou odrhovačky")] a naplněných převážně sebelítostnými, sebestřednými pindy o tom jak je svět (a Tarja a Cabuli) zlej. S Tuomasovými texty jsem měl problém skoro na všech deskách, ale co předvedl tady je - nezlobte se na mě - ostudný a jestli jsem měl kdy pochyby o pravdivosti drbů že Tuomas byl do Tarji zabouchlej, tak ty už jsou pryč..
- pár normálních NW songů - Eva, Amaranth, For the Heart, Meadows of Heaven... patosu až nad střechu, bohatý aranže, prostě jak to máme všichni rádi (anebo ne?)
- a nějaký ty experimentální kousky - Islander, Last of the Wilds, Cadence..., do jistý míry asi i Whoever Brings the Night
Osobně mám největší problém s první částí - působí na mě jako kdyby to psal Tuomas na objednávku z Nuclear Blastu. Tohle bylo na Once super, v recenzích to chválili, tak to uděláme znova. A víc. A houšť. A prdlajs.Ono to nefunguje.
Teď to vezmu song po songu a trochu detailnějš.
Bye Bye Beautiful: Vykradený WIHAA, jenže už z několikrát vylouhovanýho pytlíku čaje. Chybí mi tam ta strhující rytmika, matematicky nasekaný kytary a přesně namíchanej poměr hlasů. Když spustí Marco s Tarjou "I wish I had angel for one moment of love", mám tendenci nadskakovat i se židlí až se barák třese.Když slyším BBB, ťukám si prstama o stůl. K tomu ten text - vůbec mi nedochází jak se někdo může tak neuvěřitelně ztrapnit a vyřizovat si účty ze skutečnýho života pomocí songů. Víte co mi to připomíná? Tohle! Grrrrrr!! [5/10]
Amaranth: No problem. Typický Nightwish. Přesně kvůli takovejm songům je poslouchá tolik lidí. Anette válí!! K takovejmhle hitovkám sedí její hlas mnohem líp než Tarjin. [8/10]
Cadence of Her Last Breath: Oh shit! Tak tohle tedy ne! Sloky ujdou, refrén je ale naprosto nesnesitelnej. Stupidní melodie, uječený vejšky (sorry Anette, zpívej si, křič si, ale do výšek se nežeň). Po třech posleších jsem měl tohohle songu plný zuby. Horkej kandidát na nejhorší věc z alba. [3/10]
Master Passion Greed: No a je to tady. Tohohle songu je mi vážně hrozně líto. Zhruba od dvou minut délky je to famózní power metalová sypačka, při volání "Master Passion Greed" mám chuť si zařvat taky, závěr je skvělej. Co tam ale proboha dělaj ty první dvě minuty? "Ejhle, to jsme ale zatraceně tvrdí!"
No a pak ten text. Ošklivej Cabuli, odloudil ti Tarju. Chudáčku. [6/10]
Eva: Bez Anette by šlo o nejhorší NW baladu, není tu vůbec nic kromě Anette která poprvý ukazuje, že pomalý/procítěný věci jí jdou náramně. This is boring. Let's get heavy! [5/10]
Sahara:...jo, třeba takhle. Pěkná věc, byť Siren byla někde úplně jinde. Pramálo "technická" věc - většinu práce tady odedře orchestr, ale vejsledek je celkem uspokojivej. Anette je v refrénu maličko otravná ale napraví to závěrem. [7/10]
Whoever Brings The Night: Ještě lepší! Nepříliš melodická, přesto zábavná a umírněně tvrdá hoblovačka, něco co bych od Holopána nečekal. Orchestr tady spíš jen tak"psychoušsky přicmrndává", viz ty halucinogenní smyčce v druhé půlce.Go Anette, go! [8/10]
For The Heart I Once Had:Anette FTW! Ten její hlásek ve slokách mě naprosto dostává - vlastně natolik, že si nejsem schopnej vybavit žádnou chybku tohohle songu.Povedenej refrén - dostatečně tvrdej aby vyrovnal ty sloky a přitom zase ne příliš aby to rušilo. Dobrej orchestr. [9/10]
Islander: Wow! Ze začátku jsem to vůbec nepobíral - NW natočili akustickej song! Ale co má ksakru na tý desce co dělat? Moc pěkná písnička sama o sobě, ale do toho alba prostě ne-se-dí! Marcovi to s Anette sluší ještě víc než s Tarjou.Kdyby chtěli NW natočit akustický EP jako třeba Finntroll spáchali Visor Om Slutet, velice bych se potěšil. [8/10]
Last of the Wilds:Skočdopoleholopainen si hraje na Oldfielda a byť uspěl jen zčásti, je to fajn poslech. Takovej...hmm....osvěžující. Emppu si konečně trochu zahraje. Tenhle song a ten předchozí, byť oba dva skvělý, si pro sebe vyčlenily na DPP takovou zvláštní sekci - mám to problém zkousnout při souvislym poslechu celý desky. [8/10]
7 Days to the Wolves: Děsně rozkouskovaná písnička. Jednotlivý části jsou fajn (až na refrén),některý dokonce skvělý, ale dohromady to vůbec nesedí. Ten bridge (přechod) ve dvou třetinách s orchestrem a křičící Anette je naprosto super, ale takový to zaražení těsně před refrénem je skoro až fyzicky cítit - najednou se hraje úplně něco jinýho. Takovej postup není nic špatnýho, ale Nightwish nejsou Tristania a 7DTtW není Opus Relinque,což je zářnej příklad jak by se to mělo dělat.[6/10]
Meadows of Heaven: Geniální,úžasný, skvělý, famózní, dokonalý, brilantní. A s přeslazeností se jděte picnout - přečtěte si text. Ten song je stvořenej aby byl přeslazenej. Anette...no, prostě nemám slov! [11/10]
Poet and the Pendulum: Ne,nezapomněl jsem na něj. Kdybyste náhodou nechtěli/nemohli poslechnout si celý album, vcelku stačí, když si poslechnete tuhle věc. Je tam totiž úplně všechno + dva soprány proměnlivé kvality navíc. Tenhle song je rozkouskovanej jako 7DTtW, pseudo-drsnej jako Master Passion Greed, "klidně krásnej" jako Islander či Meadows of Heaven. Je tam ke slyšení famózní orchestrálně-metalová pasáž jako ve For The Heart, a k přečtení tragický texty jako v BBB, za který bych Tuomase ožral, a pak s hroznou kocovinou posadil k nám do práce na hot-line, aby viděl co je těžkej život (berte to s rezervou
). Prostě od každýho něco. Spolu to ale nefunguje ani náhodou a porovnávat to s Ghost Love Score - to radši ani nezkoušejte. [6/10].Tak. Ještě pár postřehů který se mi nikam nevešly:
- chudák Emppu. Na Once si ještě jakžtakž zahrál, občas trošičku zasóloval, ale tady na DPP už vážně nemá skoro nic na práci. Zajímalo by mě jak se mu to líbí - asi mu na tohle téma napíšu dotaz v rámci Nightmailu.
- Anette ztrácí na Tarju v síle hlasu, naopak do něj dokáže vložit spoustu emocí, což Tarja nikdy nezvládala a když se o to pokusila, byl to pěknej provar (viz White Night Fantasy). Celkově bych je řadil tak na stejnou úroveň
- Tuomasovi by měl někdo konečně zredukovat to jeho šílený ego a příští desku řádně protřídit. Chtělo by to soudnýho producenta. Až takovej monstr skladatel jak si asi myslí že je teda rozhodně není.
- První půlka desky je podstatně horší než druhá
- s chutí bych prohnal bičem jejich manažery. Vyhnat kapelu na další dva a půl roku dlouhý turné...no, hlavně že se prašulky sypou, že?
Toť vše. Doufám, že si to aspoň někdo přečetl, páč jsem to psal pěkně dlouho
P.S: Jo, kdyby se mě někdo ptal na výsledný hodnocení desky jako celku,asi bych dal 7/10. S podmínečným odkladem důkladnýho pojebu do vydání příští desky.