Zhruba tak dva měsíce zpátky mě napadla myšlenka, že bych měl přestat myslet za druhé. Samotnému mi to nebylo pořádně jasné, ale něco uvnitř mi říkalo, že se na to mám zaměřit. Když sem se to snažil přiblížit mamce, řekla mi: „A jak to jako myslíš myslet za druhé?“ a já si uvědomil, že v podstatě vůbec netuším jak to myslím a přitom se podle toho chci řídit. Tak nějak sem věděl pointu, ale nebyl sem schopen to vysvětlit.

         Tento víkend byl na nové myšlenky velmi plodný;-) Potkal sem pár přátel a parádně si pokecal. Jeden kamarád, což sem do té doby nevěděl, se zabývá šamanismem. Vysvětlil mi některá základní pravidla a já jsem hned pochopil. Tak jako každá víra má své „přikázání“ tak samozřejmě i tato měla a ze všech, na které sem doteď narazil si myslím, že mají dost do sebe. První bylo NEHŘEŠIT SLOVEM, druhé NEVYTVÁŘET SI DOMĚNKY, třetí DĚLAT VŠE NEJSVĚDOMITĚJI JAK DOKÁŽES… Když se nad tím člověk zamyslí, zjistí, že kdyby se tak choval každý, byla by to nádhera!

         Nejvíce sem se z tohoto zamyslel právě nad tím NEVYTVÁŘET SI DOMĚNKY. A to je přesně to ono! Nemyslet za druhé! Ted, už vím, co to znamená! Je to vlastně jednoduché. Dám příklad. Spousta lidí se třeba stydí za svůj zevnějšek, oblečení nebo činy, ale proč? Co je vlastně ten stud? Je to náš strach z toho že si jiný člověk udělá o nás „nějaký“ úsudek a my si myslíme, že převážně špatný. V hlavě takový stydlivý člověk v podstatě přemýšlí za druhé, vymýšlí si domněnky a hypotézy jak zrovna kdo zareaguje a co si bude myslet a to přeci nejde.  Mysl člověka přeci nic nemůže ovlivnit tak proč se starat, když je to úplně zbytečné?! Měli bychom si uvědomit, že to rozhodnutí, to jaký úsudek si kdo udělá je čistě na něm, a my s tím nic neuděláme. Taky byste přeci chtěli byt při vytváření svého úsudku svobodní a neovlivnění ať by šlo o cokoliv nebo kohokoliv, protože jedině tak budete spravedliví. Člověk, který to chápe, by mohl klidně chodit po Václavském náměstí úplně nahý a bylo by mu to jedno. Né protože by mu bylo jedno, že je nahatý, ale protože mu je jedno jaký úsudek si o něm kdo udělá, takový člověk pochopil, že ovlivnit úsudek jiného člověka je strašně složité a proto jim nechává takový úsudek, jaký si sami vytvoří a nebude jim ho brát, proč taky? Každý máme nárok na své myšlenky, ideály a sny. Ani my bychom nechtěli, aby nám je někdo bral nebo vyvracel.

Samozřejmě že kolikrát je pro nás úsudek jiného člověka dost podstatný. Hlavně tedy u lidí, kteří jsou nám blízcí. Každý z nás hodně dá třeba na úsudek svých rodičů nebo kamarádů a záleží nám na tom, aby ten úsudek, pokud jde o nás, byl co nejlepší.  Samozřejmě že je to správné, ale i tady by jsme jim  měli nechat svobodu myšlenek. Neřešit jaký úsudek si o nás udělají! Protože oni nejsou cizí, oni nás neznají jen povrchně, znají nás do hloubky, znají naše přednosti stejně jako chyby. Proč bych se měl třeba stydět před svým otcem být nahatý? Dyť jsem stejný jako on, navíc už mě určitě milionkrát viděl nahatého, a upřímně myslíte si, že by třeba zrovna váš otec se vám smál, že ho máte „malýho“ nebo tak podobně? Já myslím, že ne. To by neudělal. Podobných věcí každý vymyslí mraky.

Podle mě je tedy zbytečné myslet za někoho druhého a řešit to co si bude myslet o tom či onom. Já to víceméně „neovlivním“ tak proč?! Je dobré si uvědomit, že na světě jsou miliardy lidi a né z každým můžete být zadobře a není to ani vašim posláním. Nechte lidem právo na to vámi opovrhovat, nenávidět a nesnášet vás, vůbec to neřešte! V takových chvílích si můžete akorát říct: „Škoda že mě nezná lépe. Jednou se přesvědčí, že to tak není. Nechávám mu jeho názor stejně tak jako bych chtěl, aby mi nechal on můj.“