članek převzat z webu Czech Free Press http://www.czechfp.cz/site/?p=2288

Diskuse o legalizaci či kriminalizaci drog, které se nesmějí dělit na lehké a tvrdé, máme ještě v živé paměti, stejně jako případy, kdy byli lidé uvězněni pro pár marihuanových cigaret. Lidé, kteří si vydobyli právo rozhodovat o tom, co smíme, co ne a co je pro nás nejlepší, budou nejspíš marihuanu ještě dlouho považovat za ďábelské zlo. Pozoruhodné přitom je, že tomu tak v západních společnostech nebylo vždy. Názor na konopí se vlastně změnil poměrně nedávno. Otázkou je proč.

Zázračné konopí
V letech 1901 až 1937 Ministerstvo zemědělství USA pravidelně označovalo konopí za plodinu, která má čáku stát se v Americe tou nejpěstovanější. Časopis Popular Mechanics v roce 1938 vychválil konopí jako „multimiliardovou plodinu“ a redaktoři Mechanical Engineering Magazine ho opěvovali „coby nejziskovější a nejžádanější plodinu, kterou vůbec lze pěstovat“.
Chvála byla na místě, byť přišla poněkud opožděně, protože konopí bylo populární už tisíce let předtím. Byla z něj vyrobena nejstarší známá dochovaná látka, která pocházela z období asi osmi tisíc let před naším letopočtem. Přibližně od prvního tisíciletí před naším letopočtem až do 18. století bylo konopí nejrozšířenější zemědělskou plodinou, z níž se vyráběly látky, olej na svícení, papír, kadidlo, potravinářský olej nebo léky. Nádavkem pak ještě konopí poskytovalo významný zdroj proteinů jak pro lidi, tak hospodářská zvířata.
Z dnešního pohledu nám možná připadá neuvěřitelné, že v letech 1763 až 1767, kdy byla v USA špatná úroda, byli farmáři ve Virginii trestáni za to, že nepěstují konopí. Mimochodem, originál amerického Deklarace o nezávislosti byl sepsán na konopném papíře, prezident Thomas Jefferson i zakladatel USA George Washington konopí pěstovali na svých farmách a z konopné látky byla sešita i první americká vlajka. Papírna Benjamina Franklina vyráběla z konopí, čímž umožnila čerstvě nezávislým koloniím vydávat vlastní noviny, aniž by musely být závislé na dodávkách papíru z Anglie.
Konopná vlákna extrahovaná k cannabisu byla po staletí používána také k výrobě textilu, provazů, plátna, papíru a dalších produktů. Byl to sice poměrně složitý proces, ale jeho namáhavost byla vyvážena výsledkem. Konopí je měkčí, více hřeje a více odpuzuje vodu, než bavlna, a přitom je třikrát pevnější.
I proto se udrželo hned vedle populární bavlny jako druhý hlavní zdroj vlákna až do třicátých let minulého století. V té době se také vědělo, že tisk novin na papíře z konopí snižuje náklady na polovinu a vědci teprve začali objevovat lékařské účinky marihuany. Jen v roce 1935 bylo navíc v USA při výrobě barev a laků zpracováno takřka 80 milionů kilogramů konopných semínek. Konopný průmysl byl v rozmachu a podle konzervativních odhadů by dnes dosahoval objemu asi 500 miliard dolarů ročně, kdyby… kdyby do hry nevstoupila skupina průmyslníků, kteří si rozvoj průmyslu ve 20. století představovali úplně jinak.

Bulvární hysterie
Konopí začalo totiž mnohé ohrožovat. Levný a trvanlivý konopný papír byl trnem v oku mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta, před jehož papírenskou divizi využívající jako surovinu dřevo byl výhled na milionové ztráty a případný bankrot. Totéž se týkalo mnohých papíren a dřevařských firem. V roce 1937 si navíc dnešní chemický gigant DuPont nechal patentovat způsob výroby umělých vláken z ropy a uhlí a novou technologii výroby papíru z dřevěné drtě. Už tehdy počítal s tím, že tyto nové procesy budou v příštích padesáti letech představovat nejméně tři čtvrtiny celé jeho produkce.
Všem těmto mocným bylo jasné, že s levným konopím nemohou soutěžit, ale když už do svých projektů vložili desítky milionů, museli jednat. První zákonodárný útok na konopí vycházel z národního zákona o střelných zbraních z roku 1934. Zákon sice prodej zbraní jako takových nezakázal, ale ve jménu bezpečnosti občanů na něj uvalil daň ve výši 200 dolarů (v dnešním kurzu asi 4000 dolarů), čímž se legální nákupy značně prodražily.
Jako první podobný postup proti konopí použil generální rada ministerstva financí Herman Oliphant a svůj zákon o dani z marihuany předložil Kongresu ke schválení v dubnu 1937. Podporovalo ho Hearstovo bulvární impérium – na titulních stranách přinášelo fotografie havarovaných vozů, v nichž se našla alespoň jedna marihuanová cigareta, zatímco autonehody způsobené pod vlivem alkoholu – podle statistik jich bylo až tisíckrát víc – se odsouvaly na zadní stránky. Hearst své čtenáře varoval, že černoši pod vlivem marihuany znásilňují bílé ženy a stejnou hrozbou pro bílé je jazz, směska „satanismu a woodoo.“ Jeho redaktoři dokonce popisovali, že si „negři a Mexikánci“ pod vlivem marihuany dovolí stoupnout bělochovi na jeho stín, podívat se mu do očí, pak si prohlédnout jeho ženu a dokonce se přitom i zasmát. Jen si představte tu hrůzu a opovážlivost!
Titulky typu „Marihuana z hodného chlapce udělala za 30 dní zloducha!“ nebo „Hašiš vybízí uživatele pít lidskou krev!“ spolehlivě vyvolaly mezi čtenáři paniku. Málokdo z nich si uvědomoval, že motivem celé té hysterie jsou jen a jen peníze, a tak začali své děti před tou ďábelskou plodinou chránit.

Zákon bez argumentů
Proti marihuaně však rozhodně nevystupovali všichni. K výjimkám patřila například Americká lékařská asociace (AMA). Její významný představitel James Woodward při senátním slyšení ohledně zákona o dani z marihuany prohlásil, že tvůrci zákona ve skutečnosti nepředložili žádný argument a všechny své teze opírají o palcové titulky bulváru. AMA navíc až dva dny před jednáním o zákonu zjistila, že ono proklínané „vražedné semínko z Mexika“, o němž se v návrhu zákona hovořilo, je ve skutečnosti cannabis sativa, rostlina, z níž se v té době vyráběla celá řada léků. „Nerozumíme, proč byl tento zákon v tajnosti připravován dva roky, aniž by se na něm mohla podílet odborná obec, nemluvě o tom, že o něm ani nevěděla,“ prohlásil při slyšení dr. Woodward.
Navzdory protestům AMA byl ale zákon v prosinci 1937 schválen a v následujících několika letech šéf Federálního úřadu pro narkotika Harry Anslinger vznesl obvinění více než třem tisícům lékařům za to, že předepisovali „nezákonné léky“ vyráběné z cannabisu. I proto AMA o dva roky později svůj boj vzdala a ustoupila od léků na bázi konopí.
Právě Harry Anslinger sehrál v kriminalizaci marihuany klíčovou roli. Do čela Federálního úřadu pro narkotika ho dosadil jeho strýc Andrew Mellon, majitel a největší podílník Mellon Bank, v té době šesté největší banky v USA, která navíc od roku 1928 spravovala a dodnes spravuje finance koncernu DuPont. Anslinger proslul svým projevem v Kongresu, v němž tvrdil, že padesát procent všech zločinů páchají „Hispánci, Negři a Řekové obvykle pod vlivem marihuany“. Statistiky FBI přitom jasně hovořily o tom, že až 75 procent všech vražd bylo v USA spácháno pod vlivem alkoholu. O pár let později Anslinger odhodil argumenty o agresivitě a varoval Kongres USA, že komunisté používají marihuanu jako nástroj, kterým chtějí americké vojáky proměnit v pacifisty…

Blud trvá
Tento myšlenkový veletoč však už nic nezměnil na tom, že konopný průmysl v USA a následně i jinde ve světě zašel na úbytě a uvolnil cestu jen těžko vyčíslitelným ziskům petrochemického průmyslu a přidružených odvětví. Marihuana i konopí jako takové se stalo ilegální a „nebezpečnou“ drogou, možná dokonce i metlou lidstva. Miliony lidí po celé planetě strávily kvůli marihuaně dohromady miliony let ve vězeních, přičemž další miliardy státy světa vynakládají na to, aby je ve vězeních udržely a pravidelně jim dodávaly nové spoluvězně. Ale to už známe všichni z každodenní reality. Zvláštní příběh, že?
Tereza Spencerová