já snad konečně si začínám života užívat hezky na plno... sice bez partnera... ten kterýho mám ráda, tak tvrdí, že má přítelkyni... tak možná proto sem šla do nezávaznýho vztahu s jedním týpkem, se kterym by mě ani ve snu na učňáku, kde sem ho poznala, nenapadlo, že bych s nim někdy něco měla... ale i tak sem za to ráda... nebej jeho, tak asi dosud sem nejen to co sem byla, ale taky věčně napruzená, unuděná životem, nezkušená... nevim... možná bych na tom byla možná i hůř...
možná teď co píši vypadá, jako bych do toho týpka z učňáku byla zamilovaná, ale nejsem... jen ho beru takovýho jakej je a beru ho jako kámoše z nezávaznýho vztahu, kterej ví, že mě kolikrát pěkně rajcuje...
jinak nikdo jinej na obzoru neni... až bude nějakej novej objev, ne nějakej nagelovanej metrouš kterej je nějakej frajírek a myslí si o sobě všechno mě nikdy nezískal a asi nezíská... na takovýdle týpky sem já alergická... snad se někdy v budoucnu najde někdo, kdo mě bude brát takovou jaká sem a bude mě mít takovou rád... no uvidíme... nechám se překvapit...