Úvod 17.Září 2008
Nemohu Vám s jistotou potvrdit, že z některých článků není vytažená realita, ale nedoufejme v to a nechejme tomu volný průběh. Byla bych ráda kdyby jste se mnou alespoň trošku spolupracovali a to tak, že touto rubrikou. Moc by mě potěšilo, kdyby jste mi sem, nebo do vzkazníku na libimseti.cz napsali nějaký zajímavý příběh který se přihodil třeba Vám, nebo vašim blízkým a přátelům. Neslibuji, že bude zveřejňován a že ho na tento web dám, ale zkusit to každopádně můžete. Byla bych ráda kdyby jste se tedy zapojili do administrace blogu. Díky moc a budu čekat na nějaký ten kontaktík od Vás. Zatím ahoj napsal/a: CmukiKuki 07:44 | Příběhy Link komentáře (0)
První díl mých prázdnin na webu je velmi citově a psychicky založený. Vše co je napsáno je přirovnáváno k mé situaci. Není to reálné, přidáná ovšem není ani fantazie. Je to pouhá skutečnost vybarvená prózou. Nijak obzlášť zvláštního se v prvním díle neobjevuje, ovšem postupně by snad něco bylo. Zatím děkuji za vaši návštěvnost, přidávání článků bude postupné, jelikož vypracování desingu a stylu není nejrychlejší a nejjednodušší. Děkuji. napsal/a: CmukiKuki 07:39 | Prázdniny Link komentáře (0)
Má nová kamarádka 16.Září 2008
Díky prázdninám, lépe řečeno posledním měsíci prázdnin jsem poznala v Praze velmi milou a sympatickou dívku. Skvěle si rozumíme a soudím, že kdybychom se poznali lépe, byli by z nás dobré kamarádky. Nevím jestli ji už mohu považovat za kamarádku, ale podle toho, co všechno jsme spolu podnikli by jsem snad mohla. Díky ní jsem poznala i spoustu jiných fajn lidí, mezi kterými jsem se cítila lépe, než mezi lidmi co znám třeba několik let.
napsal/a: CmukiKuki 18:03 | Moji přátelé a rodina Link komentáře (0)Něco o mně 15.Září 2008
Tak nechci být jako ostatní a na svém blogu psát nějaké pitominy o sobě, ale nemám bohužel žádný originální nápad, takže asi budu pokračovat v tom "načnutém" a stereotypním.
Je mi 17 let od 12.září. Bydlím v Mladé Boleslavi, kde se mi to moc nelíbí, až na tu Olympii tady. :-) Myslím, že jsem povahově i celkem nevyrovnaný člověk, nedokážu si připustit vlastní chybu, tudíž jsem tvrdohlavá. Za svými názory si stojím stůj co stůj. Nejsem nijak hezká ani inteligentní, ale nesejde mi na tom jak vypadám. Něco jiného je, když jdu mezi lidi a vypadám jak hotový kokot. To snad tak hrozné není. Nevydím nic špatného na tom, jaká jsem a jaký styl mám, každý jsme jiný, jedninečný a každý si dokonalost představujeme po svém. Například já nehledám dokonalost, protože pro mě není důležitá. Nehledám si ideální přátele ani ideálního kluka. Na tom mi nezáleží. Pro mě je spíše důležité, jestli je ten člověk fajn a jestli si s ním mám co říct. Potom už pro mě není co řešit. Je pravda, že je taky důležitá vzájemná sympatie, ale přeci se nebudu dohadovat o něčem s někým s kým mluvit nechci stejně jako on se mnou, jelikož si nejsme sympatičtí. Přiznávám, že nejsem dokonalá, nejsem bohyně krásy, nejsem nijak chytrá, ale jsem na to hrdá. Jsem pro mě prostě obyčejná holka co hledá obyčejné lidi. Jak řekla jedna má kamarádka z Prahy. Nezáleží na tom, odkud jsi, ale na tom, kým jsi. Souhlasím s ní na sto procent a toto si myslím také.
Myslím, že své ideály jsem Vám přibližně popsala a dala Vám k tomu i nějaký ten můj názořík. Nejsou tu sice žádné přesné iformace o mě, ale myslím, že nejsou vůbec důležité. Toť vše. :-)
napsal/a: CmukiKuki 19:46 | Já Link komentáře (0)Rýsovali se prázdniny plné plánů a doufání a cestování, v nejlepším o dovolené do zahraničí. První dva týdny jsem brala jako odpočinek od školy a načerpání nových sil k lepšímu pokračování. Čekala jsem déle než jsem měla v úmyslu a déle než jsem chtěla. Můj psychický stav na mě doléhal stále častěji a mé sny a plány se bortili před očima. Jenže sny jsou něco, co chceme aby bylo a realita je něco tak .. reálného a od snů tak snadno rozlišitelná, že i kdyby jste chtěli nedokážete si je splést. Tak to bylo i se mnou. Sny sice krásné, ale čím déle jsem čekala na jejich uskutečnění, tím více mě to sráželo a ubíralo sil. Myslela jsem, že to přejde a ignorovala to, jenže stále to sílilo a ten zvuk se tak blížil, chtěla jsem utíkat jenže jsem nevěděla kam, když ten zvuk byl slyšet odevšad. Byla to pro mě noční můra, jenže já věděla že nespím a ať jsem se snažila jakkoli to nevnímat, nešlo to. Po stále silnějším hluku jsem v dáli uviděla světlo. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout, jenže to nešlo. Nemohla jsem nic dělat, jen se dívat na to, jak to světlo ve tmě pomaloučku mizí a já ztrácím poslední naději. Něco mi silně svíralo ruce i nohy, nemohla jsem se hýbat. Chtěla jsem se probudit, jenže jsem nespala. Bylo mi stále hůř a hůř. Myslela jsem, že to snad už neskončí, ale najednou jsem byla volná. Najednou jsem se mohla nadechnout a podívat se do světla. Mohla jsem se hýbat. Byla jsem opět volná. Mohla jsem se nadechnout a usmát se na celý svět. Vrátila se mi chuť do života, po které jsem už dlouhou dobu snila a čekala, jestli vybere štěstí právě mně a splní se mi jeden můj velký sen. Byla jsem sand nejšťastnější člověk na světě a doufala, že to nikdy neskončí. Opravdu to trvalo dlouho. Myslela jsem, že lépe už být nemůže, ale ono mohlo. A stále bylo lépe a lépe. Jenže není normální, že má člověk štěstí pořád a já věděla, že se chvíle, kdy ze mě ta radost opadne, neúprosně blíží. Blíží a nejde zastavit. Ba naopak, stále zrychluje a její směr se hrne přímo na mě. Zase padám do propasti. Tentokrát ne tak tmavé, nýbrž, jako letní noci. Nebylo to strašné jak jsem si prve myslela, dalo se to zvládnout. A najednou ten pištící zvuk zesiluje a je ho stále víc a víc. Nejde ho přehlušit. Pořád ho slyším. Nejsem vyčerpaná natolik, abych to nezvládla ale mé síly už dochází. Kéž by šel vrátit čas na bezstarostnou dobu plnou radosti smíchu a štěstí. Jenomže nejde. A jsem stále v té černé díře, kde už není ani trošička světla. Je tu tma a špatně se mi dýchá. Nic mě nebolí, nic necítím. A nakonec o sobě ani nevím.
( POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)
napsal/a: CmukiKuki 18:16 | Prázdniny Link komentáře (0)
