Žárlivost
31.Srpen 2008Vysaj mne z krve
Vyčisti mě
Neb moje krev už dávno není horká
Tak jako prve
Tenkrát v zimě
Ted už jen stydne
Na dotek chladí
Však oči mé nic neprozradí, holka
Za noci vlídné
Kdy jiné svádíš
napsal/a: Cobra_ 13:11 Link komentáře (0)
Tichou řekou, předalekou krajinou
se valící
Řekou s klidnou hladinou
co chladí vedro na líci
Brodíš se, dychtiv těch budoucích chvil
Bolesti, strachu a zbořených vil
Rozbitých stanů, z nichž déšť špínu smyl
Drcených lebek a drásaných žil
Brodíš se tudy, kde krev zítra poteče
Jsi tomu rád; to bys nebyl ty... "človeče"
Málo času, tolik hlasů...
neslyšíš snad
Či neposloucháš, jak v úžasu
díváš se kolem
S prostřeným stolem roste hlad
Viděl jsem tvoji tvář, vzpurnou a vznešenou
Zbabělec i rek, co neklesne v kolenou
Viděl jsem ve snu, jak vracíš se s ozvěnou
Na místo, kdes nechal víru svou pohřbenou
Zpět do těch vod však hned vrhl ses vzápětí
Tak někdy pohádky končí... i tak, děti
napsal/a: Cobra_ 11:09 Link komentáře (1)
Osten
24.Srpen 2008Osten se zabodl
Do prdele
Trčí tam truchlivě
Nevesele
My truchlit nebudem
Ani chvíli
Ať bulej ti co to
Způsobili
Až si ta zadnice
Půjde sednout
Kdo půjde okolo
Musí zblednout
My kolem nepůjdem
Půjdem domů
Objímat aleje
Statnejch stromů
napsal/a: Cobra_ 19:38 Link komentáře (0)
Olízni si rty
Ještě jednou, naposledy
V dálce připomeň mi, kolik času zbývá
A kde roste poslední stéblo
Rozumu
napsal/a: Cobra_ 19:37 Link komentáře (0)
Střádáš perly
do úhledných hromádek
Jednoho dne se rozsypou
Nebo je sama zamícháš
Snad i vzteky rozkopneš jak nepotřebnou minulost
Ale teď se těšíváš z těch pravidelných tvarů, které odrážejí světlo
tím jediným správným způsobem
Ráda se na ně díváš
A nerada myslíš na tu chvíli
O které víš, že musí přijít
Problém s poezií je v tom, že ji nikdo nečte. Mohlo by to být tím, že ji nikdo nepíše, ale to není tak úplně pravda. Lidé píšou a pak si to schovají do šuplíku, nebo to ukážou kamarádům, psovi, senilní babičce, případně poštovní doručovatelce. A tím končí. Má smysl zveřejňovat své pokusy na serveru jako je tenhle, kde se od vás literární příspěvky ve skutečnosti tak nějak neočekávají, naopak je běžným folklórem zdravit se "ahojky" a "čusík", emoce vyjadřovat výběrem ze stovek smajlíků a z vlastních hrubek či prznitelských sklonů ("w" místo "v" a podobně) si nejen nedělat těžkou hlavu, ale dokonce je vydávat za projev individuality?
Ale jistě že to má smysl. Stejně jako sedět v podvečerním šeru pod stromem a poslouchat šumění větru, nebo procházka parkem, kam důchodci krmící holuby zavítali společně s náctiletými milenci toužícími po chvilce společného štěstí. Pravda, není z toho valný praktický užitek, ale příjemný pocit ano. Doufám, že se vám něco z toho, co zde snad - čte to zde někdo, že ano? - uvidíte, bude líbit. Můžete to dát najevo v komentářích, stejně jako své znechucení nebo zmatek. Autorem všeho, co tu uvidíte, jsem já, takže můžete své kritické perutě rozpřáhnout v plném rozpětí.
napsal/a: Cobra_ 19:35 Link komentáře (3)