Ozvěna

02.Listopad 2008

Lásko, ztrácíš se
Z těch ostražitých gest
A na okrajích cest
Snídáš hořkou radost z proher

Víro, nechci tě
Brát za ruku jako dítě
Vždyť každý dneska smí tě
S hloupostí si plést

Strachu, vídám tě
Poránu čekat v křoví
Snad přec zvítězíš, kdo ví
Zlý žebrající sráč

Lásko, ozvi se
Tvá ozvěna mi stačí
Abych víru převedl
Přes cestu, tam kde kratší
Zdají se být všechny stezky
Kde trapné amoresky
Strachem nemění se v pláč
Slyšet tě přesto hezký je, že směr mi nenapovíš
Jsou všude skály, to víš...
Díky nim se, lásko, nekonečně
Zmnožíš, budeš tady věčně
Ač tě nikdy nenajdeme
Možná právě tak to chceme napsal/a: Cobra_ 13:50 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář