Tichou řekou, předalekou krajinou
se valící
Řekou s klidnou hladinou
co chladí vedro na líci
Brodíš se, dychtiv těch budoucích chvil
Bolesti, strachu a zbořených vil
Rozbitých stanů, z nichž déšť špínu smyl
Drcených lebek a drásaných žil
Brodíš se tudy, kde krev zítra poteče
Jsi tomu rád; to bys nebyl ty... "človeče"

Málo času, tolik hlasů...
neslyšíš snad
Či neposloucháš, jak v úžasu
díváš se kolem
S prostřeným stolem roste hlad

Viděl jsem tvoji tvář, vzpurnou a vznešenou
Zbabělec i rek, co neklesne v kolenou
Viděl jsem ve snu, jak vracíš se s ozvěnou
Na místo, kdes nechal víru svou pohřbenou
Zpět do těch vod však hned vrhl ses vzápětí
Tak někdy pohádky končí... i tak, děti napsal/a: Cobra_ 11:09 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

kvitkos 31.08.2008 11:16:43

Ahoj,pěkné ale na spaní není,protože tě to nutí k zamyšlení