Je sobota a já si užívám víkend. Všechno jde jako po másle. Dopředu naplánovaný souboj ve squashi s mou milou dopadl vcelku dobře. I přes lítý boj jsem vyhrál a dostal jsem to jak se patří sežrat. Bylo to hodně emotivní. Ale aspoň to mělo náboj. Užil jsem si to. Pak jsme se rozloučili a já si to klopítal domů přes Stromovku. Když jsem míjel obstarožního pána s archivním vínem v krabici, zazvonil mi můj mobil. Než jsem ho stihl vytáhnout z riflí tak samozřejmě přestal. Proč by taky ne? Já to zaplatit můžu... čumím na displej a nevěřím vlastním očím! Žaneta! Jsem sice zděšen ale zároveň příjemně překvapen. Žaneta je totiž moje spolužačka ze střední. Seděla za mnou v druháku v lavici a musím podotknout, že sem si druhák užil ale pamatuju si lautr hovno. No to byla odbočka, volám ji na zpět a z druhé strany se ozve: No nazdar lásko, co děláš dneska? Řekl jsem, že jdu domů a že nic v plánu nemám. Obratem jsem dostal instrukce, ať ji počkám za 20 minut u baráku, že zajdem na chvíli na pivo. Souhlasil jsem. Doma jsem se obratem najedl, oblékl a už jsem si to šmatlal přes Stromovku, opět kolem degustátora vín přírodního typu, až k Žanetě. Ta už stála pře vchodem a nádherným pohledem naštvaného býka mi dala jasně najevo to, že už 5 minut čeká venku. "Vím", řekl jsem. "Čumo, já tě sice znám už 4 roky ale na tohle si zvykat nehodlám! Vocať po cať! Jdem pro Radku."Radka je jak Žanetina mladší ségra.Problém je v tom, že není blondýna,nemá zelené oči,je starší a není ji vůbec podobná.. Má pěkný úsměv. Kdyby se usmála o trochu víc, tak se jí odklopí hlava... Ona je sice u babičky ale já ji už psala, ať čeká dole. Musíme ji vysvobodit!" Silně překvapen jsem suše polkl, kývl a pokračovali jsme přes cestu k jejímu vchodu. Nikde nikdo.Čekáme dvacet minut a Žaneta je hodně netrpělivý člověk. Zanedlouho se rozsvítí vchodové světla a vyleze Radka. "Si děláš prdel,ne?" Zdravíme součastně. "Jé vy už jste tady?" "Ne, my tu asi krmíme holuby! Vždyť jsme stihli zapustit kořeny!Pojď prosím tě!" Vydali jsme se do Dubu,je to takový hotýlek spojený s hospodou. Proč tam, ptám se. Jdem za Ivošem,odpověděla Žaneta. "Ivošem?On je zpátky?" Ivoš je můj bývalý spoluhráč a spolužák ze základky. "Jo je a já mu slíbila že se zastavíme." Ok, to mi vyhovuje. Aspoň nedostanu žádnou podmíru, řekl jsem si. Po cestě se neustále o něčem dohadujem. Probíráme všechno. Od součastné situace v Kambodži až po množství Radčinných zubů.(já typoval 64) Nakonec skončí řeč u našich partnerů. Žaneta má itala a Radka svádí frajera, co má v uchu diamant o velikosti pštrosího vejce a žehlí si namelírované vlasy. Je logické, že Radka to snesla nejvíc. Přicházíme do hospody a Ivoš mě vítá slovy: "Ty vole čumák, co ty tu děláš?" Sedli jsme si a kecali o všem možném i nemožném. Mezitím mi na stole přistál pěkně napěněný škopek a holkám láhev červeného. Zanedlouho jsme zjistili, že máme společnou známou. No, ona to není úplně moje známa ale znám ji. On ji zná ze školy a to podle mě není zrovna místo, kde člověka opravdu poznáte. Začal ji popisovat jako neskutečně hodnou, milou, neubližnou osobu. (Kdybych měl vypsat všechny ty superlativy,tak bych nešel dneska spát...) Já ji zažil v jiných situacích a můj názor se trochu liší. Né, že by to byla nějaká semetrika nebo vyloženě špatný člověk, to netvrdím, protože mi nic špatného neudělala ale jako světice my teda rozhodně nepřijde. řekl jsem mu :"Možná, že až ji více poznáš, změníš názor." Nic moc extra ale nakonec se to projeví jako osudová chyba jelikož jsem doufal, že to vezme jako radu, která zůstane mezi přáteli. Mezitím duo kopretin stihlo na sebe strhnout pozornost komplet celé hospody, poptat se na možnost hodinového pokoje,rozebrat mi mobil a stáhnout celou flašku červeného. Já pokračoval v konzumaci chmelomoku. Postupně jsme se společensky lehce unavili a dohodli se, že je čas jít. Žaneta se pokusila vstát ale po chvíli usoudila, že radši ještě chvíli posedí. Nakonec to vyšlo a ona se vydala vstříc záchodům. Nutno podotknout, že její chůze připomínala slalomářské závody... My mezitím zaplatili. Po příchodu Žanety jsme se rozloučili s Ivošem a vydali se domů. Chytl Jsem Žanetu podpaží a snažili se jít.Radka celkem vystřízlivěla jelikož její pořádkumilovný bratr ji zavolal, že právě vytopil koupelnu. Po cestě mi Žaneta začal zpívat a snad i tancovat. Zdravila každého kolemjdoucího se slovy: "Ahój, jak se máááš?" Drtivá většina se neudržela smíchu... S Radkou jsem ji odnesl až ke dveřím a šli jsme domů také. Po vydatné večeři jsem usl.
Ráno jsem inkasoval od Žanety zprávu nečekaného typu: "čumo, mě je blbě" Hned se mi na tom, co jen zlehka po ránu připomínalo obličej, vyloudil pokus o úsměv . Neděle utekla rychle. Svoji sem neviděl, zato šroubky a matice jsem viděl moc dobře. V pondělí sem si užil celý den ve škole a večer mě čekalo překvapení. Po zapnutí ICQ mě čekala zpráva od oné známé. Že sem opravdový kabrňák, když o ji pomlouvám za zády, že se ve mě pěkně zmýlila. Bylo mi jasné, která bije. Von totiž ten můj kamarád, se o náš rozhovor řádně podělil. Je logické, že pravdivost informací se s každou replikou odchyluje od pravdy. Takže vysvětlovat něco nemá cenu.. Já ji potvrdil to, že jsem to řekl, když už jsem to jednou z té mojí huby vypustil, tak si za tím stát budu (už z principu). Jenom mě zarazilo, že můj dlouholetý kamarád mě sprostě vyměnil za dvouměsíční známost. No, asi není o co stát, když to udělal. Jediné co z toho vyplývá je to že....RADEGAST!