Anděl

10.Listopad 2007

Jde nocí,sama samotinká.Proplétá se větvičkami borovic a dotýká se sametové kůry mohutných smrků.Tma jí obklopuje ze všech stran.Je to tichá společnice měsíce a hvězd.Dívka běží bosa.Už padla tiše rosa a v měsíčním světle se třpytí jako diamanty.Celý les si oní šeptá.Tu se borovička sklání a tiše na ní zavolá.Ozvěna se otře o skálu a tiše doznívá.Dívka však kráčí dál.Její vlasy září jak lesklé havraní peří a oči se třpytí modří.tvář líbezná ač bledá.černý šat potrhává útlá postava.Ale proč se tu tak krásná dívka potlouká sama,samotinká.Došla až k mýtině.Pomalu si v zátiší stromů prohlížela palouček.obezřetně čekala.Z druhé strany se vymořila postava.byla černě oděna avšak co to?!na zádech se rýsovaly křídla.černá křídla.postavase blížila doprostřed mýtiny až na ní dopadl třpyt měsíce.byl to muž a velmi hezký.dívka se už nebála!pomalu vyšla ze svého úkrytu do světla luny.muž se pomalu usmál.přece přišla.dívka usmívajíc došla k němu!uchopil ji.šel z něho chlad,ale to vše zahnala hořící touha po polibku!po posledním a věčném polibku!přitiskla se kněmu!cítil jak se chvěje a znovu se usmál.neboj maličká za chvíli bude líp!dívka otočila tvář k němu a pak se přiblížila.naposledy se usmála a spojila své rty z jeho.vroucný polibek plul k nebi.dívka klesla muži do náručí.dech se jí zastavil a srdce dohrálo svou estrádu.Anděl čekal!z těla vystoupil duch dívky!pojd čekají nás a usmál se!tiše proplouvali nocí a jediné co bylo slyšet byli křídla.

napsal/a: D_a_r_k_n_e_ss 18:57 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář