Včera jsem nakonec nikam nešla...Miru mě zvala do Unica a mě se nechtělo a dneska se mi taky nechce...

Mám zase dřepět doma a myslet na něj?? Včera jsem se tomu věnovala téměř celý den...Pořád nás před sebou vidím na akcičkách nebo u něj doma v obětí...Hrozně moc se mi stýská a asi nikdy nepochopim, v čem byla má chyba, že to takhle dopadlo...

Seznámila jsem se s novou slečnou a díky ní jsem si uvědomila, že můj vztah za něco stál a byl hezkej..Co ona prožila je nad mé chápání...Zase na druhou stranu by mi možná nedělalo tak velký problém zapomenout, kdo ví...

Ale já pořád myslim na ty 3roky, pořád dokola... Ty myšlenky nejdou potlačit prostě...

A ten sen, ze kterého jsem se probudila celá udýchaná a spocená stál taky za to...Potkala jsem někdo jeho a kukačku a řekla jsem jí, že jí v podstatě taky podváděl, když se s ní scházel, ale byl pořád se mnou, se mnou spal a říkal, že mě má rád a chce být se mnou. Kukačka se naštvala a už ho nechtěla. A on? Nezlobil se, což mě překvapilo...Střih....Opět mu sedím na klíně a líbáme se...

Ráno mi přišlo, že to je realita, že se nic nestalo a my dva spolu budem až navěky...Jenže nic. On, první kluk, kterého jsem si chtěla vzít, žít s ním a mít s ním krásné děti, odešel...a nejspíš už se nikdy nevrátí....