11:21

Jak si mi to mohl udělat?? Tahal si mě celej měsíc (a kdo ví, jestli ne dýl) za nos, v pohodě ses mi díval do očí, miloval jsi se se mnou a nenašel v sobě ani kousek citu a černýho svědomí. Nechápu, jak můžeš být tak bezduchej....jak se teď dokážeš objímat, líbat...možná už i milovat!!!! s jinou aniž by sis uědomoval mou bolest...

Díky Tobě jsem sice prožila mnoho hezkého, ale taky to nejhorší zlo, jaké mě mohlo v životě potkat..To, jak mi teď je, jak pořád doma brečím do polštáře, bloumám v ulicích, myslím s ukrutnou bolestí srdce na Tebe a ty přitom jsi s ní!! Ti v životě neodpusíim. Miluji Tě a stále Tě budu milovat, ale památka zesnulých je nejspíš znamení, abych nás dva navždy pohřbila..

Vzpomínky zůstanou, ať ty šťastné chvíle, či zlé...ale věř, že rána v srdci po Tobě se bude hojit hodně dlouho.........

18:05

Sedim u kámošky a opět přemýšlím...už zase sakra...proč ty myšlenky na něj nejdou nějak vymazat, proč nemůžu lusknout prsty, aby se všechny vzpomínky na celý ty roky vymazaly?Proč? Já už dál nemůžu...je to moc čerstvý, ale bojim se, že to bude čím dál tím horší...a jako že se to zhoršuje...Teprve dneska mi to pořádně v té hlavince secvaklo, teprve dneska jsem si pořádně a na 100% uvědomila, co se děje a že to, čemu jsem tolik věřila, pro co jsem měla žít už neni...