Ráno se mi vůbec nechtělo z pelechu...Otevřela jsem oči a najednou jsem si uvědomila, že na to jedno vidim nějak blbě...A taky že jo...místo oka, ořech...Tak jsem byla nucená si namalovat jen jedno oko a to druhé namazat Opthalmoseptonexem a vyrazit do školy..Vlak jsem málem nestihla, utíkala jsem jak pošuk v kozačkách a modlila jsem se abych nepotkala JEHO, protože když jedu na osmou, tak je velká šance, že se s ním setkám, protože on v 7 ráno jedzí do práce....Naštěstí aspoň v tomhle se nade mnou kdosi slitoval..

Ve škole jsem ani první hodiny nemusela být, docházka se jaksi vynechala a na didaktice si profesor zkoušel něco na mě...jako myslim v rámci hodiny...Pak se mě zeptal, jestli mě neurazil a já že ne, že se směju a on na mě, že jsem nějaká skleslá, jestli mě něco netrápí. Do prdele to je jasný že trápí!!!!!!! Vyhrkly mi slzy a já nebyla schopná mluvit...A od tý doby to jelo....Myslim na něj do prdele...Na jeho polibky, naše milování a prostě na všechno, co jsme spolu kdy zažili. Vrací se to, jakoby se to stalo včera a přitom moc dobře vím, že teď nejspíš prožívá někde to samé, ale s KUKAČKOU (název pro holku, která mě vyhodila z hnízdečka...bohužel o tom ani neví)!!!! Bože a už je mi zase hrozně....Je to 5 dní...když počítám pátek tak šest a je to jak čerstvý..To bude zase noc....