Seděla jsem doma a přemejšlal nad tim co mi řekl: "Jsme od sebe a tak to prostě zůstane.." Proč to tolik bolí??Nedokážu pochopit, jak člověk ze dne na den může změnit svoje city, prej to jde...Ale já to bohužel nedokážu... Přišla mi od kámoše sms, tak se stavil..chvíli sme seděli v autě ve vedlejší ulici, pak jsme jeli do myčky a nafouknout kola a pak jsme ještě kecali u nás před barákem...A co mi to dalo?? Maximálně to, že jsem se na tu chvíli trošku uklidnila, i když tomu předcházel srdceryvný pláč..

Nakonec jsme šly do Aury, Míra nás hodil a my hned namířily na bar...Byly jsme v náladě pár minut po příchodu, vzaly jsme to trošku hopem nooo..A i když to nebyl jeden z těch skvělých večerů, tak to bylo v tu chvíli fajn. Dost lidí mi pochválilo účes, začal mě tam ochmatávat ňákej čurálista a svýmu ex ex někdy asi 5let zpátky jsem dala pusu a on byl v rozpacích..Měl tam ale mladou, tak z toho víc nebylo..

Jsem asi proklatá..Každýmu jsem dobrá tak akorát jen když je opilej. S Vaškem to taky bylo někdy kolem třetí ráno, když jsme pili ve VŠbaru a ex ten se taky dokáže pořádně ozvat jen když je někde v hospodě. Říká se, že ve víně je pravda, tudíž to mám brát tak, že mě má někde v hloubi duše a srdce zavrtanou a nebo se jen zleje a chce mě v tu chvíli jen na to jedno...Přestože ho znám celej svůj život, tak na tuhle otázku odpovědět nedokážu, protože jsem zjistila, že ho vlastně vůbec neznám...

Vzdálil se mi na kilometry daleko i když ode mě bydlí pár baráků a jestli se s tímto člověkem chci seznámit? Ani nevím. Někdo, kdo věčně lže, dělá z lidí debily a myslí si, že spolknul všechnu moudrost světa by mi za to stát neměl...

Ale láska je v těchhle ohledech slepá..A dokud můj mozek nezastíní srdce nikdy se z toho nevyhrabu a to mě mrzí...

Je někde vůbec někdo, kdo mě z toho dostane?? Už je toho na mě moc a kamarádky se stejným či podobným problémem mi jen těžko mohou být oporou a pomoct mi...