18.Říjen 2007

Dekuju

Chci vám poděkovat za každý objetí,pamatuju si každý z nich a nejedno mě odrazilo ode dna, dekuju za ty prosmáty večery, nejeden z vás mi sušil slzy a za ty měsíce jich opravdu bylo moc, jednomu vedle druhýho sem v Kounicích věřila,sice se mi to několikrát vymstilo,ale těch pár hnusnejch zážitků mi nemůže vymazat to krásný. Chci poděkovat jednomu člověku,kvůli kterýmu sem zažila co je to láska… patří do kounic tak neodmyslitelně jako do mýho srdce.. nejvíc chci poděkovat těm lidem,který mám ráda nejvíc na světě, ti lidi ví o koho se jedná,pokud ne,tady jsou indicie: si na ploše,láska je kurva, čížeček, slipy, 1989, pád na hlavu… těmhle děkuju o něco víc než ostatním.. jsou lidi,kteří si myslí že sem je nikdy neměla rada,hlavně mě to mrzí od jedné osoby,pokud si tohle budeš číst,věř že pro mě si byl vždycky moc důležitej a budeš,i když už to tak necítíš… uhlavní kamaráde…chci poděkovat za to,že sem s váma strávila každej víkend,těch akcí,nedokážu vyjmenovat každou,zábavy,který sem milovala od začátku do konce,zběsilý pití,tancování pod podiem, na domlouvání s kapelama, šílený cesty domu, zábavy v kounicích,kde nejen mě šlo často o hubu, kalby ve VIPku, milovala sem každý rano,kdy sme se tam probudili a já viděla všechny ty lidi co miluju po ranu,rozcuchaný unavený,ale šťastný,že sme přežili další kalbu, nezapomenu na trenály zápasy, na to jak sem se pokaždé nasmála,občas i stresovala, nezapomenu na to,jak se celou zimu jezdilo do centrumu, kde sem většinu poznala,bylo to něco krásně nostalgického se tam vracet… taky to věčný vysedávání u Burdy,jak ze mě někdo dělal závisláka na čaji, to co se všechno stalo v hospě na záchodech by vydalo na knížku,hlavně nesmím zapomenout na ples,ples kterej tohle všechno začal… nezapomenu na to jak sme tajně chodili kouřit na sklep,který nám přebral rejžovej gang,nebo za domácky,kam vůbec,ale vůbec není vidět. Strašně se mi líbila noční prohlídka klaštera,která mě v jednom směru posunula dál. Děkuju ze čarodky,za ty drby po nich už ale neJděkuju za to jak ste se mnou čekali,než mi pojede autobus. Taky to co sme zažili mimo kounice, za chození za školu,to řádění v zoo, za králíčky ve zverimexu, Longery,nákupy… děkuju za to,že díky kounicím sem zase někdo jinej, mám v sobě kousek každého z vás a ten kousek už ve mně navždycky zůstane… děkuju jedný berušce,za to že mi dovolila použít její autorsky práva! Nejvíc totiž děkuju za to všechno co sem s vám mohla zažít na těch pár metrech čtverečních,který pro mě znamenali svět,na těch pár metrech kde sem zažila snad všechny emoce,co sem kdy mohla mít,na pár metrech čtverečních,který nesou jméno,který o nich už něco vypovídá- RADOST! Každej z vás mi něco přinesl,každej z vás mě něco naučil, něčím pomohl, změnil život…

Mrzí mě ten problém,kterej vznikl jeden týden na Radosti,ale kdo o tom má co vědět,ten ví jak to bylo a ví komu věřit,jsou ovšem lidi,co neví,mrzí mě to,protože na těch lidech mi záleželo a pořád záleží,ale všechno nemůže trvat věčně…

Nic mě nikdy neovlivnilo natolik,jako dny strávený v kounicích… děkuju za to,že jste mě vzali mezi sebe a aspoň ve většině prípadů ke mně byli upřimní,děkuju těm lidem co na mě čekáváli u autobusu, děkuju těm lidem co se mnou chodili na zábavy,děkuju těm lidem,co se o mě starali,když sem se opila,což bývalo v poslední době bohužel hodně často, děkuju těm lidem,kteří obětovali svůj čas,aby si vyslechly moje problémy,většinou teda pořád ten jeden dokola, děkuju za tu trpělivost, děkuju za to že jste přežívali všechny moje nálady,sama vím že nějaký z nich nejsou příjemný…

Vím,že ten večer kdy sem se v Kounicích poprvé ukázala byl pro mě nejzlomovější v mým životě,protože sem našla něco co nemá jen tak někdo,velkou lásku, nejlepší kamarádku a spoustu přátel,ke kterým můžu kdykoliv přijít a vím,že jejich náruč mi jen tak neuteče…

Zažila sem taky zklamání,s vyšše zmiňovanou láskou,ale dneska sem mu už všechno odpustila a my dva víme,jak to teď je,to ví vlastně každej,ale málokdo ví jak to bude,to víme jen my dva…. A rozhodně to není příběh z pohádkyL pak taky zklamání který sem v sobě dusila a nedala nikdy najevo… řešit to? To by ublížilo ještě víc…

Kounice mi nedali jen dobrý věci,taky mi dali pár kilo navíc z toho věčnýho vysedávání v pizzerce a zničený játra… :-D

Je ve mně kousek každého z vás a já strašně děkuju!!! Záměrně sem nikoho nejmenovala, stejně každej ví kdo je ta moje velka bývalá láska,nebo nejlepší kamarádka, ale chci aby i ostatní věděli že jsou moji přátelé,který mám strašně moc ráda,i když to tak někdy nevypadá.

Všichni OČKAŘI! Jste pro mě moc a já děkuju,snad bude ještě moc let,kdy budu moct psát tady takový věci,někdo ví o tom co teď chci,ale já se neloučím,jen si dávám pauzu… vrátím se… kdybych se nevrátila,musela bych být mrtvá, protože člověk se chce vždycky vrátit tam,kde byl nejšťastnější v životě!

Po tom všem mi zůstává v hlavě jedna otázka,nepřemýšlím nad tím proč mi ublížili lidi,kterým sem věřila,nebo proč kdo co udělal,po tom roce mi zůstává v hlavě jen jedna otázka: MUSÍ MÍT KAŽDÝ OSTROV PLÁŽ?

 
Autor: Dadulienka v 19:07 |


Komentáře (2):


V 06.01.2008 14:09:39, Pepis

Daduš my tady vždycky budem neboj :-)

V 05.12.2007 21:23:13, kajuska-beruska

Dauš to je ten nejhezčí článek co jsem kdy četla!!! jako mazec!!! aspon někdo je spokojenej!!!