Tak sem konecne poslechla moji matku, ktera do me neustale huci, ze jako mlada dama bych si konecne mela udelat neco s tim mym infantilnim pokojem. Tak sem se na to vrhla, zacala sem strhavat plakaty, to nebylo nic hroznyho, Kurt proste budu zit i kdyz uz je par let po smrti... Horsi to bylo kdyz sem se vrhla na stul, pranicka k narozeninam, lidi co mi je davali v patnacti letech a psali mi v nich jak sem nejlepsi, dneska nemaj vubec poneti kdo jsem, nebo co delam... Flasky, od vina, nejaky se mi tam valej uz par let, treba z Vranclu, od Kundy , nejaky sou celkem cerstvy, treba od vodky z Francie, schovat vsechny ty pohlednice, ktery sem mela na lampe, dosli doslova z celyho sveta, bylo hezky se do nich zacist a vzpomenout si ze lidi kteri byli tisice kilometru daleko si na me vzpomeli a napsali mi. Spousta blbosti, vlastnorucne vyrobeny darky od Ondrase, ktery mi delal kdyz se nudil v dilnach, duhovy kulicky od maly Lucinky, ktery mi davala se slovy: a uz nebudes plakat, privesky, naramky, miliony veci ktery nenosim, ale uvedomuju si jakou maji hodnotu, nejhorsi bylo vzit vsechny ty stosy papitu, fotek, sesitu a roztridit je, vsechny ty fotky, co sem si v pokoji hrde vystavovala od sve puberty, fotky sem vytridila, popsala a dala do jedne krabice, poslednich pet let zivota v jedne krabici, dala sem tam i ruzny psanicka, veci na kterejch mi proste zalezi a zalezet navzdy bude, i kdyz sou schovany v krabici, jednu krabici mi zabrali vzpominky na posledni zhruba rok a pul, kdyz sem davala vsechny ty hezky vzpominky a trapeni a zrovna mi zacalo hrat Say it right, nejak sem mela mokry oci...  vsechno to zmizelo, sedla sem si do rohu jako spravny emo a koukala na pokoj, pet let a nejvetsi laska se nacpali do dvou krabic na kraji policky, v patek si vymaluju a zmizi napisy, napisy ktery vyjadrovali muj zivot, drsny veci jako RYCHLE ZIT, BRZO UMRIT ale taky ty smutnejsi jako UZ SI SE NEKDY ZAMILOVAL A MEL SI VAZNE RAD, UZ SI SE NEKDY ZAMILOVAL A VEDEL ZE SE TO NEMELO STAT? napisy zmizi, uz i ty plysacky sem dala do pytlu a odnesla do satny, tricka ktery sem si skladovala sto let z toho duvodu, z eto tricinko sem mela poprve na diskotece a tohle tricenko kdyz sem vypadla z vlaku a podobne:-D zmizelo vsechno, kdyz sem se na to koukala z toho rohu prislo mi to jako by zmizelo  moje detsvi, no a z toho zrovna dvakrat radost nemam, dospelost je totiz mnohem tvrdci a ja se bojim, protoze konec detstvi byl hodne bolestivej zvlast posledni rok, tohle bude jeste tvrdejsi a bolet bude nejspis vic...