Deníček-Chata   08.Říjen 2005



Zpráva č. 1

Nikdy jsem si deníček nepsala, ale teď to prostě musím udělat. Stalo se totiž něco s čímž jsem absolutně nikdy nepočítala. Tři největší kočky z naší třídy, teda mi nezdá, že by to byly největší kočky, ale kluci jsou z nich úplně ujetí a valí na ně oči jak pulci! Tak ty tři mně pozvaly na chatu! Mě! Na chatu! K Lianě! Bože!
Holky tam jezdí asi závodně, protože jsou tam skoro každý týden. A pry, říkala Květa Kliková, tam jezdí i s klukama z kvarty. Teď ale máme babsku jízdu, budem kecat, si prohlížet časáky a se dívat na video. Beru Hříšný tanec, jakože hříšňák. To bude pro holky překvápko! Supr!
Mám 15 a jedu poprvé na chatu! Těším se jak babka na důchod. Jsem strašně ráda, že mně vzaly. To jsem fakt nečekala! Už jenom proto, že mám úplně jiné zájmy, a se i lépe učím, a ani nekouřím, se nemaluju moc, a ani s nikým nechodím, protože ještě nechcu! A tak tě píšu, abych na to měla nějakou fajnou vzpomínku, až budu stará a tě najdu!
Jedeme tam já, Blanka Cihlářová, tak se jmenuju, Erna Rojíčková, Liana Petrů, co je od ní ta chata, od otce, co s ním nebydlí, Helga Bulkovská. Bude to suprové a až se vrátím, tak ti napíšu jaké to bylo.


Zpráva č. 2

Jsem ve vlaku na záchodě. Ještě, že jsem tě vzala sebou! To, co mi ty krávy udělaly, jim neodpustím do smrti a ani v nebi, jestli je! Hned na první zastávce k nám do kupečka nastoupili 4 největší kreténi z kvarty. Mělo mně to napadnout hned, jak se začaly bavit o tom, že nemají měsíčky, a že jim to vždycky vychází stejně! No to je pod mou úroveň vybírat si kámošky podle toho, kdy mají krámy! Napadlo mně, že se asi proto daly dohromady už v sekundě.
Když ti úchylové přišli, holky je začaly normálně olizovat a tvářily se jako, že vím, že tam budou… To určitě! Vůbec nic mi neřekly, slepice! Ale já nevystoupím! Takovou radost jim neudělám! Vím, co chcou, ale to radši zdechnu! Jestli si myslí, že mně dají dohromady s tím debilem Denise Braunem, tak jsou asi opařené. Denis hraje americký fotbal za Černé tygry z Muglinova a to je teda úroveň. S někým, kdo se rozběhne, napálí hlavou do zdi a ještě řve, že to je supr, nemůžu ani promluvit. To se holčičky spletly! A ti další tři, to je partička. Julek Šupčík si hraje na básníka a je levicový extrémista. Protestuje úplně proti všemu, nosí krysu a píše těm dvěma zblblým alkoholikům texty pro jejich kapelu. Ta se jmenuje Poblitý křeček. Nechápu,kde na to přišli. Muzikanti, jo to známe, chvilku jsou slavní, najednou jim je třicet a hrajou v nějaké boudě pro pár úchylů. Kdyby se mi něco stalo,
tak ti dva se jmenujou Boris Sklenička a Leon Ledvina. Musím už končit, někdo na mně klepe a zespoda táhne.


Zpráva č. 3

Teď už jsme v chatě a já si vybalila věci. Po cestě to nebylo daleko, asi dva kiláky a stavovali jsme se v obchodě pro nějaké jídlo a tak. Myslela jsem si, že kluci jsou aspoň hodní, že to nakoupili a že to nesou, ale furt se zdržovali a my jsme na ně furt čekaly. Pak začli zpívat a Erna říkala, že už jsou zase sjetí. Ale to pry je lepší, protože jinak furt vřískají nějaké pochybné písničky od té jejich kapely, a tak pry aspoň bude sranda hned.
Ptala jsem se Borise, co za ty naše společné peníze koupili a on mi řekl: Čučo, číčo! Jsem vůbec nevěděla, že Sklenička je Slovák. A vůbec, měl by vědět,co kupuje.
Taky pry koupili alpu, aspoň mně nebude bolet hlava. A to čučo, říkala Helga je nějaké levné jablečné víno, něco jako mošt, takže to není tak hrozné, jak jsem si myslela a navíc kluci ušetřili nějaké peníze.
Chata je docela pěkná. Má tři pokoje, sklep, malou kuchyň, záchod, koupelnu a obývák. Celá je vyzdobená bulharskou keramikou a gobelínama z NDR. V obýváku je staré rádio, video, telka z umělé hmoty a akvárko s křečkem. Docela to jde. Akorát jsem zvědavá, s kým budu spát. Asi s Helgou. Uvidíme. Musím dolů, pry se bude hrát nějaká dobrá hra. Asi člobrdo. Aby si nemysleli, že jsme uražená, klidně postavím figurky.


Zpráva č. 4

Zas jsem na záchodě. Boris je trapný, jak vyprchaný benzín. Učí nás jeblou hru, jmenuje se to alkoholická maturita. Musím furt opakovat nějaké slova a když se spleteš, musíš vypít 2 deci čuča na ex. A to čučo pěkně smrdí! Ještě, že to Leon naředil alpou. Aspoň nám nebude smrdět z huby. Radši už půjdu nebo zas budou řvát.


Zpráva č. 5

Jsem tu zas. Myslím, že jsou všichni ožralí. Vypilo se asi sto tisíc litrů čuča a smrdí to tu jak v drogerce. Musela jsem pít taky a mám pocit, že se na mně Denis furt usmívá. Jestli si myslí, že mu dám, tak je na omylu, hošánek namakaný. On si myslí, že když má svaly jak Arnold, a pěkné zuby a husté vlasy a velké tmavé oči a dobré hadry a nekouří, že se z něho udělám. Teď na mně Leon křičí, až furt neseru, že už je seru. Panebože, oni chcou hrát flašku. Já to slyším. Nejtrapnější hru na celém světě i vesmíru. Panebože, jak jsem tady mohla jet. Holky už jdou pro mě, je po mně. Ještě, že mám ty tanga, co jsem si náhodu vzala. Bože flaška!


Zpráva č. 6

Jsem zase na hajzlu, protože Erna poblila křečka. To je peklo, co se to tu děje. Všichni jsou polonazí, ožralí a někteří i
poblití. To ta flaška. Každý, kdo se svlíkal, musel se napít. Nejtrapnější byla Erna, svlíkala se i když byla flaška na druhé straně. Pořád řvala: Zase já, zase já! A chichotala se jak Aťka Janoušková. Vždyť je to podraz, nespravedlivé. Stejně má malé kozy a smrdí alpou. Šupčík vypadl z okna, když močil a recitoval Pabla Nerudu. Leon s Lianou šli pro něho ven a Boris s Helgou nahoru. Tady jsou nějaké šikmé zdi. Šupčík furt recituje, Leon s Lianou se řehtají, Sklenička s Helgou šukají a Erna furt zvrací na křečka. To je parta! Co budu dělat? Jediný Denis není nahý a má trenýrky. Šupčík měl trapné žluté slipy a Boris s Leonem neměli nic, hovada nadržené. Teď někoho natáhlo, bojím se, že mně! To bude noc! Bože, co se ještě stane? Mám pocit jakoby to venku i v obyváku utichlo. Možná, že už šli všichni spát. Půjdu taky, hlavně aby si mně nikdo nevšímal. To bych se asi osypala! Jak takové chaty můžou někoho bavit. Je tu smrad, humus a do toho prská křeček! Jdu spát, drž mi palce. Tvoje Blanka.


Zpráva č. 7

Všichni už spí a já tě píšu u baterky. Když jsem přišla na pokoj, samozřejmě, že tu někdo byl. Naštěstí to byl Denis, tak jsem ten sprej nepoužila. Říkal, že mně čekal, aby se mi nic nestalo a že pry jestli chci poví mi jeden film co viděl. Pry jestli by mně u toho mohl držet za ruku. Já jsem mu to dovolila, ale říkala jsem mu, že jestli na mně mákne, vydrápu mu oči, úchylovi hezkému. Pak mi vykládal ten film. Byl o malém medvídkovi, co byl sirotek a žil se starým medvědem. Lovili spolu ryby, pak je lovili lovci a pak Denis usnul. Teď tu spí, drží mně za ruku a já nemůžu usnout. Co mám dělat? Kolem všichni šukají a já to mám poslouchat! Vzbudím Denise, vůbec nevím, jak to dopadlo s tím medvídětem!


Zpráva č. 8

Mám pocit, že konečně žiju!!!!!! Denis má sílu jak medvěd a já byla tak bezbranná! Vůbec jsme nespali a bylo nám to jedno. Všechno je jedno, důležitý je jenom Denis. Jsem úplně trapná! Co jsem si to o něm myslela? To jsem mu neřekla, to je jasné, ne! Je tak silný a tak hodný a americký fotbal co hraje je taky trochu jiný, než jsem si myslela. Vůbec nejde jenom o sílu, musíš i uvažovat. Třeba jestli tě chce oběhnout zleva, nebo zprava. A to není sranda! A taky mi vysvětlil texty od kluků z kapely. Má to hloubku, jen musíš pochopit jejich jinotaj a metafory…
Holky mně přijaly do klubu a já jsem opravdu šťastná. Jen na tebe deníčku, nebudu mít teď moc čas. Dneska jdeme do Poblitého Křečka, zítra na Černé tygry a pozítří se jdeme s Deniskem podívat na malé medvídky do ZOO. Tak se zatím nezlob, tvoje Blanka.
napsal/a: Dagger 19:54 | Link komentáře (1)