Lovískuju botišky | Ze šuplíku
Miluju své botišky :-))
Miluju své botišky :-))
Kašlu na dietu, teda aspoň teď. Protože jsem to nevydržela a nažrala jsem se jak prase.
Já jsem prostě hrozný prase. Když mně chytí žravá, tak sežeru snad všechno.
Když si matně vzpomínám na vstup do první třídy, tak nejvíce se mi vybavuje na stole ty Slabikáře, ta kniha mi příšla šíleně těžká a velká, taky spousta rodičů co stálo u dveří třídy, jako by chtěli hned zdrhnout. Paní učitelka mi přišla hrozně stará, a přitom jí mohlo být tak 40. Posadili mně vedle jednoho chlapečka, neměl žádný zuby a já měla jeden zub, vypadalo to jako by půlka mích spolužáků dostalu pěknou nakládačku. Paní učitelka říkala, co ve škole musíme dělat a co všechno nás čeká. Přišlo mi to jako brnkačka, do doby, než jsem doma v kuchyni skládala větu máma mele maso ....
A jak Vy a Váš první den ve škole, pamatujete si na něco?
Můj syn jde letos k zápisu do školy, takže se máme na co těšit.
Blogařím an nové adrese, tak navštivte můj nový blog na adrese
Možná sem, ale občas něco přihodím. Nějak se mi to tu nechce zavírat úplně. Nikdy nevíte, kdy se Vám blog může hodit :-))
Taky bych už měla něco začít dělat s těma očima. Pořád píšu a píšu a píšu a oči mně bolí. Hodně se mi stává že se mi klíží písmenka a při psaní sjedu, třeba kam nemám. Nevím, jestli tohle všechno dělá štítná žláza, ale je na čase s tím taky něco dělat.
Jako malá, jsem nosila brýle již od 3 nebo 4 let, kvůli oční vadě, pak nic a až v půlce základní školy oči trochu zlobili. Pak to přešlo a až teď to začíná opět se vracet. Občas si kápnu do očí kapičky na alergii, když mě rudnou, pálí a svědí oči. Co se týče zraku docela to jde z kopce.Jenže mít tak ten čas přes ten den dojít někam na oční a co si budeme povídat, dneska najít očního to je taky síla. Já jsem, ale na lékaře hrozný ignorant a flegmouš a podle toho to taky občas vypadá. Už od vánoc jsem se měla objednat na endokrinologii a já pořád nic. Je to děs. Můj přístup. Snad se polepším.
Introverti to mají v životě těžké, o proti těm extrovertům. I když taky né vždycky. Já jsem ráda sama, hodně věcí dělám pouze sama, ale čas od času je smutno všem. Ještě, že mám toho psa :D, i když ten jen chrápe :D
Naše společnost, je docela složitá a záleží na nás jak si to zařídíme. Já sekám občas kravinu za kravinou, ale člověk se pořád učí. Být introvertem a vědět to o sobě, není jednoduchý. Netrpím, žádnou sociální fobii a přesto, někam s někým si vyrazit je u mně celkem problém. Hodně velký problém. Bohužel. Buď se vymluvím, že nemám čas, nebo ho opravdu nemám a nebo někam s někým vyrazím, ale nějak si to zase neužiju. Protože pospíchám zase rychle dom. Jo tohle je docela boj. Jednou doufám, že strhám všechny ty šnůrky, co mě kde drží a budu volná. Snažím se o to. Snad to půjde.
