"Malá čarodějka.." sice to není aktuální, ale teď už to nebolí, tak to sem dát můžu.

20.Únor 2009

tedy týdny, měsíce,...

celý ten čas...

byl sám-nesám...

až na podzim...

kdy sotva začlo zlatavět listí...

a první chladné větry začaly olizovat naše město...

stála tam ona...

„Malá Čarodějka“

tedy stála...

procházela sem a tam...

ťukala do mobilu a hledala...

a hledala..

a hledala.. 

a hledala..

a hledala...

až našla:

svého prý skoro Johny Deppa

prý přešťastná,

ač najevo to tehdy ještě nedala...

Dobrou noc a...

...mohu Ti zavolat??

dáš mi číslo??

hmmm...

dala...

to číslo...

a pak ještě třikráte odolala...

a pak již spala...

a úžasné to bylo...

krásné...

teplé...

hebké...

vlhké...

srdce bušení...

silné vzrušení...

a to i nadále...

...

čas...

věčný to nepřítel...

však proti nám byl silným hráčem...

proč den nám nenatáhl alespoň o pár hodin více..

ať stihnout jsme mohli projít věci, co nám plní naše "makovice"...

... tak šlo to dál

...

Až po Vánoce...

ten svátek mizerný...

který vnáší mezi lidi:

stres... 

shon...

šílenství... 

nucený úsměv...

obžerství...

...

Spolu s počasím mrazivým...

i chlad mezi dva se rozprostřel...

každý je vlastně jiný,

než by ten druhý chtěl...

Jak moc jiní jsou...

to úplně netuší...

nicméně počkáme...

snad srdce zas zabuší...

a to silou plnou...

tak jako dříve...

a v roce novém snad

vymeteme chlívek...

Chlívek svůj niterní...

všechen ten balast...

a začneme znovu...

tak...

za 2dny. . . . .

SNAD zas

. . .

for Suzanne... end of 2008

 

nutno podotknouti,...

že kapitola tato již uzavřena jest...

snad to tak má/mělo být...

co už...

život jde dál...

a štěstí...

na sebe i jiné podoby umí vzít...

snad...

;-) 

napsal/a: Dali77 00:00 Link komentáře (0)



Houpačka jménem život...

28.Červen 2008

Život je zvláštní...

Běžné ráno,.. včera..

Tedy.. ne, zcela běžné..

něčím zvláštní,.. až skoro vyjímečné..

vzpomínky na příjemný večer u kávy..

a zlepšující se kontakt mezi dvěma osobami..

poté ještě následovalo setkání s kamarádem ve městě,

několik kofol (bohužel řidič, jako obvykle)

a nakonec ještě v hluboké noci další kapitoly z té fajn knížky, kde fantazie má i hlavu a patu.

I po kratším spánku než je obvyklé...

Vstávám téměř hned,..

žádná "fackovaná s budíky"

Zvláštní dobrá nálada, co mne šimrá v zátylku,

hned po ránu ještě umocněna výbornou snídaní...

(ano, po pár týdnech jsem měl opět snídani...

takže cokoli se v tomto kontextu zdá výborné)

V práci ráno vše dobré, první komunikace s lidmi skvělá...

prostě skvěle nastartovaný den, navíc pátek...

Pak se to začalo sunout dolů,

špatné zprávy na poli pracovním...

dozvídám se o další práci na víkend...

spousta věcí nevychází jak má, nastávají komplikace... 

škoda rozebírat.. zvládli jsme to.

Večer běžného pracovního dne už byl celkem v klidu...

Těšil jsem na tým, který se mnou jezdí večerní akce..

zase mi zvedli náladu, jen co mi nastoupili do auta..

Ač jsme vyrazili celkem pozdě (jedna z denních komplikací),

stihli jsme projet moje oblíbené Znojmo křížem krážem.

Hotovo, akce končí... a teď honem zpátky na Brno. 

Těším se na pokračování včerejší večerní kávy,...

ale do auta mi nasedá někdo jiný...

připitá, podrážděně reagující osoba...

jaká to změna oproti včerejšku..

Kam zmizelo to Sluníčko ze včerejšího večera??

pár hodin strávených v prostorech mezi lidmi...

spolu, ale stejně jakoby sami, každý sám za sebe..

nakonec jsem jel raději domů..

.. sám,

houpačka života pokračuje..

Lidi nacházíme a pak zase ztrácíme..

 

Dnešní ráno..

opět po pár hodinách "neklidného" spánku..

nálada na nule..

a čeká mne spousta práce..

celý den v autě.. v tom horku...

žádné příjemné vyhlídky..

snad jen večer s týmem už bude v pohodě...

 

napsal/a: Dali77 08:46 Link



pro vyjímky, co mne najdou i na facebooku.. vysvětlení statusu.. :-)

29.Květen 2008

Přirovnání....

Pokud Vám člověk, do kterého se zamilujete řekne, že s Vámi chce být jen kamarád...Tak je to jako když Vám v mládí umře pes, kterého jste měli hrozně rádi a maminka Vám řekne, že i tak si jej můžete nechat...

proto píšu...  "naštěstí mi pejsek neumřel..."

napsal/a: Dali77 19:24 Link



Anděl...

04.Leden 2008

Nový rok,...

časné ráno,...

vlastně ještě noc,...

Chlad se vkrádal pod kabát,...

tu a tam prosvištěl kolem spěchající taxík,..

skupinky lidí potácejících se v uličkách,...

všude zbytky petard a rachejtlí,...

prázdné lahve od šampaňského...

utichající město...

V hlavě směs..

logický smutek, víra v lepší časy a troška alkoholu...

vyrovnaná konzistence,....

a ta nálada,...

taková hezky smutná,...

ale optimistická,...

to přání co mi leželo v hlavě,...

hledat... najít... to svý štěstí... otáčelo se pořád dokola....

Směřoval jsem do Nebe...

Sedmého nebe...

přes prázdnou křižovatku,...

míjí mne postavy, které dobíhají autobus...

autobus je přeplněný...

sardinky v plechovce...

divný pocit na Nový rok...

řidič stěží zavírá dveře a odjíždí...

ze zastávky se pomalu rozcházejí neúspěšní cestující...

a mezi nimi...

Stojí dvě postavy...

A tak jsem spatřil Anděla...

černého Anděla...

černá křídla loken halí tvář, bílou jak sníh...

jen červené rty...

a dvě krásná světýlka v tmavých očích...

Zastavil jsem...

Snad i srdce zastavilo na chvíli svůj běh,...

aby se pak náhle rozbušilo mnohem silněji než předtím...

I Anděl zastavil,...

Hleděli jsme na sebe...

To není možné...

Je to vůbec ona??

Jako před tolika lety...

Pořád stejně krásná...

Ne,...

Vlastně ne..

Ještě mnohem krásnější než tehdy...

Našel jsem jiné nebe...

Přímo mezi lidmi na ulici...

Přestal jsem vnímat svět...

Změnili jsme směr...

Chvíli jsem kráčel s Andělem..

A pak...

Anděl zmizel v jednom z domů...

U vchodu letmé rozloučení...

A já...

Chvili jsem stál...

A pak také zamířil k domovu...

A cestou domů...

i přes okolní mráz...

mi bylo teplo...

v hlavě obraz Anděla...

vířící vzpomínky,...

stejně jako sněhové vločky,...

které se pomalu a potichu...

začaly lehounce snášet k zemi.

************************    

Tak mi vstoupil do života Anděl...

Nevadí, že nelétá...

Nevadí, že je černý...

Nevadí, že jen na chvíli...

...vstoupil a zmizel

Nevadí, že je teď zase daleko...

Ten pocit mám pořád v sobě...

a bude ještě dlouho...

Kdesi uvnitř...

Hluboko...

V mé duši...

 

napsal/a: Dali77 12:41 Link komentáře (1)