tedy týdny, měsíce,...
celý ten čas...
byl sám-nesám...
až na podzim...
kdy sotva začlo zlatavět listí...
a první chladné větry začaly olizovat naše město...
stála tam ona...
„Malá Čarodějka“
tedy stála...
procházela sem a tam...
ťukala do mobilu a hledala...
a hledala..
a hledala..
a hledala..
a hledala...
až našla:
svého prý skoro Johny Deppa
prý přešťastná,
ač najevo to tehdy ještě nedala...
Dobrou noc a...
...mohu Ti zavolat??
dáš mi číslo??
hmmm...
dala...
to číslo...
a pak ještě třikráte odolala...
a pak již spala...
a úžasné to bylo...
krásné...
teplé...
hebké...
vlhké...
srdce bušení...
silné vzrušení...
a to i nadále...
...
čas...
věčný to nepřítel...
však proti nám byl silným hráčem...
proč den nám nenatáhl alespoň o pár hodin více..
ať stihnout jsme mohli projít věci, co nám plní naše "makovice"...
... tak šlo to dál
...
Až po Vánoce...
ten svátek mizerný...
který vnáší mezi lidi:
stres...
shon...
šílenství...
nucený úsměv...
obžerství...
...
Spolu s počasím mrazivým...
i chlad mezi dva se rozprostřel...
každý je vlastně jiný,
než by ten druhý chtěl...
Jak moc jiní jsou...
to úplně netuší...
nicméně počkáme...
snad srdce zas zabuší...
a to silou plnou...
tak jako dříve...
a v roce novém snad
vymeteme chlívek...
Chlívek svůj niterní...
všechen ten balast...
a začneme znovu...
tak...
za 2dny. . . . .
SNAD zas
. . .
for Suzanne... end of 2008
