Atlantida

Kdysi dávno byla Země.

Byla velká, krásná a mocná.

Žádná jiná se jí nevyrovnala.

Bůh jí dal dar a pak jí ho vzal.

Žili svou moudrostí i schopností.

Všichni lidé byly šťastní.

Najednou se nebe zatáhlo,

padaly z něj blesky.

Lidé kři¨čeli, utíkali......

Blesky šlehaly jeden za druhým.

A poslední, ten z nejposlednějších blesků

dokonal dílo zkázy.

Právě ten poslední blesk učinil, že

Atlantida zmizela ze zemského povrchu.

Na věky.

Bůh se na Zemi rozlobil a vše jí vzal.

Najendou nebylo nic.

Nezbylo nic z toho, co vytvořili, nic z

toho, co dokázali, nic z toho,co uměli.

Vůbec nic.

Teď už nebyly ničím.

Teď byli jen vzpomínkou, snem,

přeludem a bájí.

Bájná Atlantida není a nikdy nebude.

Zůstane snem pro lid, kteří věřili

a bájí pro nás.

Nikdy se nedozvíme proč Atlantida

zmizela, proč zmizel dar Země,

proč zmizelo štěstí, kouzlo a radost.

Proč se to všechno stalo nikdo neví,

ale ví se jen jedno, že Atlantida byla nadějí.

A pro nás je bájnou nadějí, kterou už

nikdy nerozluštíme.

Zmizela a zůstala na mořském dně.

Někde hluboko v srdci oceánu.

Zůstala tam odkud není návratu.

Nevrátí se, protože se vrátit nesmí.