 | | Americký herec Lex Barker, celým jménem Alexander Crichlow Barker jr., se narodil 8. května 1919 v Rye v New Yorku. U nás ho známe především jako Old Shatterhanda z filmových adaptací románů Karla Maye. To byla jeho nejznámější a nejúspěšnější role, zdaleka ne však jediná. |
Malý Lex se narodil jako jediný syn bohatého podnikatele sira Williama Henryho Crichowa, někdejšího generálního guvernéra Barbadosu a majitele prosperující stavební firmy. O osudu jediného dědice mělo být předem rozhodnuto – stane se spolumajitelem a později majitelem rodinného podniku. Pětiletý Alexander však měl o své budoucnosti zcela jiné představy. Pod dojmem filmu Ben-Hur, který spatřil jako pětiletý hoch, snil o tom, že si dobude slávy jako filmový herec.
Měl k tomu určitě dobré předpoklady. Od dvou let uměl plavat, od tří let jezdil na koni, později na univerzitě v Pricetonu vynikal v běhu a americkém fotbalu. Ale hlavně- vyrostl z něj krásný muž vyoské postavy, stále opálený, blond, s okouzlujícím úsměvem. Byl vysoký 192 cm, vážil 85 kg.
Priceton nedokončil, po prudké hádce ho otec vydědil a nikdy mu neodpustil. Lex potom začínal v divadle jako osvětlovač, kulisák a asistent režie. Po večerech nakonec přece jen dokončil vysokou školu a promoval na stavenbního inženýra.
V roce 1941 se dobrovolně přihlásil do armády. Základní výcvik absolvoval ve Fort Benning (Georgia) . Již v roce 1941 se stává poručíkem, bojuje v Anglii, v Alžíru a v Itálii. Přivodí si těžké poranění hlavy (migrény ho pak trápily do konce života) a krátce před koncem války také zranění nohy. Je dopraven zpět do Ameriky a po propuštění z vojenské nemocnice v Arkansasu je dekorován jako nejmladší major americké armády v historii.
Sen stát se filmovým hercem ho však neopouštěl. Získal několik bezvýznamných malých rolí (díky smlouvě se studiem RKO), ale až v roce 1948 přišla konečně větší příležitost. Dostal nabídku hrát Tarzana, kdy měl v kultovní roli nahradit fenomenálního plavce Johnnyho Weissmüllera. Jako Tarzan točil v letech 1949–1952 jeden film ročně a počínal si velmi dobře, protože byl prvním hercem, jehož pralesní křik se nemusel vůbec dabovat.
Celkem hrál v pěti celovečerních filmech s Tarzanovskou tématikou. Nicméně Lex Barker měl pocit, že houpání na liáně a zachraňování krásných dívek není ani zdaleka to, co by si přál před kamerou předvádět. I když by se na první pohled zdálo, že si s opicemi vcelku rozumí, ve skutečnosti měl obavy, že se „škatulky“ přírodního muže už nezbaví. Jak sám prohlásil, smrděl opicemi tak, že mu v Americe už nikdo nechtěl svěřit pořádnou roli. Strach se ztotožnění své osoby z určitou komiksovou postavou šel dokonce tak daleko, že odmítl roli Supermana. Spolu s řadou dalších zklamaných herců se rozhodl zkusit štěstí v Evropě. Nejprve to byla Itálie a později Německo.
Když dostal nabídku hrát Old Shatterhanda, nebyl si jist, zda ji má přijmout. Tehdy ještě netušil, že to bude jeho životní role. Naštěstí pro miliony fanoušků se ale rozhodl tak, jak se rozhodl, a díky tomu dnes celé generace, vysloví-li se jméno Old Shatterhand, vybaví si jako první vizuální představu tvář Lexe Barkera.
V roce 1966 se stal Lex Barker při udílení cen Bambi nejoblíbenějším zahraničním hercem v Německu. Vydělával spoustu peněz a žil v luxusu jako velká filmová hvězda.
Lex Barker se v září 1953 oženil s americkou herečkou Lanou Turner. Žili spolu přes čtyři roky, ale již nedlouho po svatbě se ukázalo, že vysoký krasavec zajímal hollywoodskou hvězdu hlavně jako společenský doplněk. Celkem byl Lex Barker pětkrát ženatý, měl dva syny a jednu dceru.
Mohl by však sloužit jako názorný příklad propagačních příruček agentů penzijního pojištění. Příklad člověka, který v době produktivního věku a prosperity nemyslel na zadní kolečka a to se mu vymstilo. Když začátkem sedmdesátých let poptávka po „mayovkách“ klesla, automaticky ztratil popularitu i on. Ke konci života si dokonce musel přivydělávat tenisovými exhibicemi. Tím ovšem příliš neprospíval svému nemocnému srdci. Tři dny po čtyřiapadesátých narozeninách, dne 11. května 1973, zemřel na infarkt přímo na Lexington Avenue v New Yorku.
Za vrchol své kariéry nepovažoval paradoxně své nejúspěšnější „indiánské“ filmy, ale roli ve filmu Sladký život režiséra Federika Felliniho. Známým se stal i díky postavám jako byly Kara ben Nemsi nebo doktor Sternau.
