Pláč

Po tváříchstékají slzy,

jakovodopády,

Vše mě teďmrzí,

Nedokážu sek tomu otočit zády.

Cítím vzteka smutek,

sluncezapadá

a já na tomusím myslet,

na každoumyšlenku co mě napadá.

Slunce zcelazachází,

a zlé sny měprovází.

Přemýšlím cobude zítra…

co bude dál?

Nemámpotuchy zda se přátelé navrátí,

Nebo se téžke mně obrátí.

Slza mi potváři stéká…

Oči mám jakzatažená oblaka.

Přemýšlímzda se měla někdy pravých přátel.

Zda jsemdobrý člověk…

Má cenu otom přemýšlet?

Mámzapomenout?

Co si o měvlastně myslí okolní svět?

Tolikotázek…tolik slz už upadlo na polštář.

Ale ani najednu otázku nemohu najít odpověď a vysvětlení.

Slzy mistále stékají po tváři a padají na vlhký polštář…

Cítím smuteka stále se ptám na tu otázku…

Proč…Proč jsouna mě mí přátelé takoví?
Proč…?