Pláču oheň,co mě roztává,
Strádám po Tobě,
Nevím kam mám jít,
Nikde není místo,
Všude je tma i když oheň hoří..
Jsem sama v té tmě,
A strašně se bojím..!

Pomalu umírám,
Chci pryč a přitom mě tu něco drží..
Ta pravda-Ta mě strašně ničí..
A ta síla-ta už ve mně není!
Povídám si s mrtvými..

Jsem už vážně dole,
Asi to netušíš,
Ale Ty mě strašně ničíš..
Začínám být prázdná,cítím jen bolest..
Ale já to nechci,
Myšlenky se budí,
Chci jen porozumění!

Jsi můj anděl bez křídel,
Jsi můj vzduch co dýchám..
A mé sebevědomí jde čím dál níž…-Diky Tobě..
Ale Ty to víš..
Miluji Tě..

"Láska je to jediné, čím můžeš přikrýt své srdce, až bude i hvězdám zima z lidského sobectví.." a ještě "Přátelství dává křídla a svoboda možnost létat."

Byl podzim, po létě město topilo se barvách,
vítr přines vůni vzduchu, kterou kdekdo do plic natáh.
Byl podzim, snad se ti chtělo někam běžet,
možná někam tam, kde budou vědět.
Někam kde ti odpověděj na všechno na co se zeptáš,
asis tenkrát doufal, tak na co vlastně čekáš.
Možná se ti právě tenkrát chtělo zůstat stát a čekat,
už měls všeho po krk, už jsi nechtěl někam spěchat.
Chtěls zůstat stát a poslouchat tu divnou píseň,
možná ten podzim na tebe přenesl tu tíseň.
Tu nejistotu z dalšího kroku, stále se vracející
a znova rok od roku pořád máš pocit, že něco tomu schází,
jen tak parkem chodíš a furt ti to nedochází.
Furt se ti vrací myšlenka, cos před chvílí zapomněl,
ale málo platný, nemáš sílu, abys jí udržel.
Snad zato může vůně vzduchu, kterou kdekdo do plic natáh,
po roce je tu znova podzim, silně ujíždí si v barvách.

REF(2x): Jediný co vim, co bude, co je jistý,
že přišel podzim a že bude padat listí.
V týhletý době, kdy nic není jistý,
na sto procent vim, že bude padat listí.

Byl podzim, po létě město topilo se v barvách,
nejvíc bylo stříbra, který někdo černou obtáh
a tvary stínoval, maloval dál a znova dál,
marně podzim pod spadaným listím díla schovával.
Nic proti podzimu, je to příjemnej čas,
když barevný listí prozáří slunce a od všeho jde zář.
Odevšad se ztrácej barvy odešlýho léta,
ale vznikaj nový barvy, barvy podzimního světa.
Zase plýskanice, studenej vítr, nechce se ven,
stačí se jenom kouknout z okna a vím na čem jsem.
Tak ??? ??? ??? ??? ??? ??? ??? ??? ???,
každej se vytasí zrovna čerstvejma fotkama.
Zhodnotíte poslední letní jam v Praze Na Palmovce,
ale prej to bylo mnohem lepší v Hradci na odstavce.
Stejně jako v Brně, Pardubicích, kdekoli jinde,
prej konec jedný vostrý sezóny, ale všichni dobře víme,
že nemá cenu zastavovat to co se jednou rozjelo,
tak hergot chlape dávej, víš moc dobře co by to chtělo,
Dj Zero...

REF(2x)

Byl podzim, to je ten čas, co krátí dny,
co dá ti trochu světla a pak velkou dávku tmy.
A já doufal že skrze tu tmu prohlídnu
všechny ty nástrahy města a falešnejch snů...
Byl podzim a v nás strach ze zimy sílí,
jsme skryti ve stínu, čekáme na svou chvíli,
pak ve správnou vteřinu míříme přímo k cíli,
někdo z nás už sedí, musíme to dát my zbylí.
Žijem v džungli jištěni betonovou masou,
jsme připraveni přežít být novou ideální rasou.
Co nehledí na barvu pleti, spíš sílu touhy,
dokázat, že jména na zdech nejsou pouhý šmouhy.
Byl podzim a kdekdo sklízel to co nezasyl,
někdo radost a jinej zlobu lidí který podrazil.
A cesty parkem lemovaný hroby letních lásek
a tušení konce blíž zas o další vlásek.
A padající listí tvořící divný tvary,
včera skončilo léto z novejch hitů, už jsou zase starý, zase starý...

Až budou plakat tvé oči,
vzpomeň si na mě,
má ruka je vždy ráda setře.
Až bude plakat tvá mysl,
vzpomeň si na mě,
má ruka tě vždy ráda pohladí
a řekne neplač, nesluší ti to.
Až bude plakat tvá duše,
vzpomeň si na mě,
jak krásně se umím smát,
i když teď k tomu nemám důvod.
Až bude plakat tvé srdce,
bude to vážné, ale věř tomu,
že je na světě člověk,
který tě má opravdu rád,
i když si to vůbec nezasloužíš!
Až budeš plakat ty,
dej mi vědět,
já vždy ráda přijdu a setřu ti slzy,
ale nevím jestli jsem to já,
od koho si ty slzy chceš nechat setřít...
A až plakat nebudeš tak vím, že už mě nemáš ráda...

Dnes večer neusnu a nebudu spát,slzy si neotřu a nebudu se smát. Nepláču proto,že bys mě neměl rád,ale proto,žes mě naučil milovat!

Nevěděli, že na smrt mě vezou. Nevěděli to a pravdu nikdy nepoznají. Nikdo to nevěděl, jenom já. Oni teď krásně usínají a já se svojí pravdou.. Jdu to skončit, sebevraždou.

Dívka u vany sedí, na rukou svou zblízka hledí. Kouká se, jak červený samet její ruka kryje, bolest a vzpomínky už ovšem nikdy nesmyje. Přemýšlí o věcech, které se jí zrovna staly, myslí na to, co jí ty jizvy daly... Hlavou myšlenky jí běží, venku zrovna hustě sněží, když všimne si, že slza po tváři jí stéká, svou ruku do potítka obléká. Pravdy se dívka bojí, už však u okna stojí, ted je už totiž o trochu volnější, ona si ted připadá silnější... Své jizvy skrývá, pravdy se bojí - tak to bývá...

Jednou ustoupíš a pak budeš ustupovat celý život...

http://youtube.com/watch?v=BGPGknpq3e0

Tento dopis píše tak trochu blázen, který by evidentně byl radši věčně si stěžujícím


děckem, takže by mu mělo být dobře rozumět. Všechna varování od punk rockových


harcovníků, kterých se mi dostalo od té doby, co jsem se dostal do styku s řekněme


"etikou" nezávislého života a s pohostinností vaší komunity, se ukázala být


velmi pravdivá. Příliš mnoho let jsem nepocítil vzrušení z poslechu nebo skládaní


hudby, čtení a psaní. Kvůli tomu se cítím nade vše vinen. Například před vstupem na


scénu, když světla zhasnou a dav začne fanaticky ječet, nepůsobí to na mě, jako to


působilo na Freddieho Mercuryho, který to zřejmě miloval, opájel se láskou a obdivem


davu, což je něco, co hluboce obdivuji a co mu závidím. Skutečností je, že už dál


nemůžu podvádět kohokoli z vás. Prostě to není fér ani pro vás ani pro mne. Nejhorší


zločin, jaký si dovedu představit, je okrádat lidi tím, že předstírám, že mě to, co


dělám, baví. Někdy mi připadá, že před vstupem na scénu by měly být píchačky. Dělal


jsem, co bylo v mých silách, abych si vážil toho, co mám (a já si toho vážím, věřte


mi, že ano, ale ne dost). Vážím si faktu, že já, že my jsme ovlivnili a pobavili


spousty lidí. Musím být jeden z těch narcistů, co si věcí začnou vážit, až je po


všem. Jsem příliš citlivý. Potřebuji být trochu lhostejný abych měl zase ten


enthusiasmus, co jsem míval jako dítě. Na našich posledních 3 turné se mi dařilo


daleko víc si vážit lidí, které jsem osobně znal a našich fanoušků, ale pořád


nedokážu překonat tu frustraci, pocit viny a soucitu, který ke každému chovám. V


každém z nás je dobro a já si prostě myslím, že miluju lidi až příliš, tak moc, že je


mi z toho tak kurevsky smutno. Smutné, citlivé, nevděčné znamení Ryb, proboha....


Proč si prostě neužíváš? Nevím. Mám skvělou ženu, ve které se snoubí ambice s


pochopením a dceru, která mi tolik připomíná, jaký jsem sám býval -plný lásky a


radosti. Líbá každého, koho uvidí, protože všichni jsou hodní a nikdo jí neublíží. A


to mne děsí, že už nemohu dál. Nemohu vystát představu, že Frances jednou bude blbě


se cítící, sebedestruktivní, mrtvej rocker, jako jsem já. Mám se dobře, velmi dobře a


jsem vděčný, ale od svých sedmi let jsem začal pociťovat nenávist k lidem. Jenom


proto, že pro lidi je to prostě tak jednoduché přijít a domoci se soucitu. Jenom


proto, že lidi miluju a je mi jich tolik líto. Děkuji vám všem za vaše dopisy a zájem


během posledních let. Jsem moc excentrický a náladový člověk. Jíž nemám sil a tak si


pamatujte: Je lepší shořet než vyhasnout.




Mír, lásku a porozumění.


Kurt Cobain




Frances a Courtney, zůstanu na vašem oltáři. Prosím, Courtney, jdi dál, kvůli


Frances, kvůli jejímu životu, který bude beze mne o tolik šťastnější.




Miluji tě, miluji tě!