Darkness.Tynush

 Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem
kluka
 z
naší
třídy,
 který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že
nese
domů
 všechny
 své
učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny 
knížky?
  Musí
 to
 být
pěkný trouba.!"Já měl naplánovaný celý víkend - párty a 
fotbalový
 zápas
 s
 přáteli na zítřejší odpoledne... Pokrčil jsem rameny a šel 
dál.
 Jak
 tak
 jdu,
 uviděl jsem bandu kluků, co utíkali jeho směrem. Běželi na 
něj!
 Vytrhli
 mu
 knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho
 brýle
 odlítly
 a
 viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj. Podíval
se
 na
 mě
 a
 uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce.
 Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, 
uviděl
jsem v
 jeho
očích slzy. Podal jsem mu je. Podíval se na mě, řekl: 
"Díky!" a
 na
 jeho
 tváři
 se
 objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují 
skutečnou

vděčnost
jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí.Ukázalo 
se,
 že
 bydlí
nedaleko mě. Ptal jsem se, proč jsem ho nikdy předtím 
nepotkal.
 Prý
 chodil
 na
soukromou školu. Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem 
ze
soukromé
 školy..!"...Ukázalo se, že je to príma kluk. Ptal jsem se, 
zda si
 nechce
 zítra
zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli spolu venku a 
já
poznal
 Kylea
 víc
a oblíbil si ho. I mí přátelé ho vzali...
 V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. 
Zastavil
 jsem
 ho
 a
se
 smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se
smál
a
 polovinu
 knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se stali nejlepšími
přáteli.
 Poslední
rok
jsme přemýšleli o nějaké střední škole. Kyle se rozhodl pro
Georgetown
 a
 já
 půjdu na Duke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty 
míle
 nebudou
 žádným
problémem. Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel 
připravit
 proslov
na
 závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje 
, ale
 byl
jsem
 rád,
 že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl
tady.
 Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků,
který
 dospěl
 a
našel
 se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle.
Měl
víc
 děvčat
 než
 já, jeho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten den! 
Viděl
 jsem,
 jak
 je
 nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po 
zádech a
řekl:
"Hej,
chlape, budeš dobrej !" Podíval se na mě tím vděčným 
pohledem,
 usmál
 se
 a
řekl:
"Díky!" Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a
 pokračoval:
"Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli
přes
 tyto
těžké
 roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale
hlavně
přátelům.
 Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že
být
 někomu
 přítelem,
to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám
příběh...
Díval
jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o 
dni,
kdy
 jsme
 se
poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o 
tom,
 jak
si
 vyklidil
školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti 
a
 nesl
 si
věci
domů.
 S vážností se na mě podíval a malinko se
 usmál: "Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od 
mého
 nevysloveného
rozhodnutí...!"Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten 
příjemný a
populární
 kluk
 nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu.
 Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností 
v
 očích.
Dodnes
 si
neuvědomuji hloubku svého činu ... Nikdy nepodceňujte sílu
okamžiku.
 Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k
 lepšímu
 a
taky
 občas
 k horšímu.Osud nás vložil do života toho druhého, abychom 
někdy
 zasáhli.
. "Přátelé jsou andělé, kteří tě
postaví
 na
nohy,
 když
tvá křídla mají problém vzpomenout si, jak lítat.
"Neexistuje
 žádný
 začátek
 nebo
konec! Jediné co máš, je teď !" Včera je historie ..., zítra 
je
náhodou
 dnes je dárkem!