Příběh odloučení 14.Únor 2009
Proč tu tak stojíš?
Asi chci skočit.
Ale kam?
Není tu žádný sráz,
jen louže z tvých slz.
Možná chci víc.
Ale co chceš víc?, vytvořit potok ze slz?
Možná ano. Pokud po něm budu moci odplout pryč.
Chceš odejít?
Ano, možná už je čas jít dál. Vydat se jiným směrem.
Ty bys opustila tohle všechno?
Ale vždyť nic není. Není důvod zůstávat.
A co já?
Jen stará vzpomínka.
Jdi tedy.
Nemohu.
Proč?
Musím se rozloučit.
Nač loučení. Jsem ti přec lhostejný.
Nejsi a nikdys nebyl. Znamenal jsi v mém životě příliš mnoho abych mohla odejít bez rozloučení.
Proč tedy nezůstaneš?
Je to těžké....
Nemůžeš pořád utíkat.
Ale já neutíkám, jen hledám cestu..
Hledat jinou cestu neznamená útěk?
Chci jen zapomenout na starý život a začít nový..
Ty víš že to nejde...
Musím to zkusit... chci věřit... mít naději...
Mám tedy také zapomenout?
Zapomeň jen to, co opravdu chceš, možná se jednou vrátím...
Sbohem tedy... (odchází)
….sbohem (dívá se jak odchází. Když zmizí za obzorem, rozeběhne se za ní...)
Kde jsi (volá s marností v hlase a rozhlíží se kam se poděla)
Kde jsi (padá na kolena)
Vrať se … (upadá v pláč...)
Má hvězdo v temnotách, co mě vede životem a nutí jít dál... vrať se...
Bez tebe není proč žít..
Již nejsou žádné sny..
…. žádné další dny
Když nejsem s tebou vzduch který dýchám mění se v prach a cit který v sobě mám mění se v strach.
Co si zde počnu...
… bez tebe...
Vím zradil jsem tvé srdce a byla to velká zrada,
chtěl bych vrátit zpět ty dny kdy mě má mysl klamala...
Byli jsme tak mladí...
Opustil jsem tě bez vysvětlení...
a já blázen bláznivý se vrátím a čekám že vysvětlení není třeba....
Nikdy jsem tě neměl opouštět...
A teď opouštíš naoplátku ty mě...
je to přec krutý trest
já nevěděl že je tak těžké to nést...
…..
vrať se...
