Highlander

Co si představíte pod slovem báseň , někdo verše jenž nedávají smysl a někomu básně říkají jak se ten člověk cítí a o kom nebo o čem vlastně ty verše jsou. Mnoho z nás už verše nepíše a ani se jim nijak nevěnuje ale nikdo už neví že pro vyznání lásky, starostí, smutku nebo strachu byly básně tím nejlepším prostředkem.

Láskou všechno začíná , bolestí to končí , svíjím se v bolestech a srdce se loučí , příjde změna cítím to v kostech . Není už cesty zpět , teď už mi zbývá jen se za sebe stydět ale už tě nemůžu ani vidět , jak se trápíš svou samotou , oba kráčíme velkou tmou , obklíčeni samotou , pusu máme zavřenou , němotou a trpíme k světu a k tomu co se děje - hromadnou slepotou. Byla jsi ta která věděla co jsem zač , že jsem rváč , prostě jen takovej malej sráč ale i přesto když mě vezli , přepadl tě pláč . Jela jsi semnou , seděla u mé postele ikdyž sem tě posílal do prdele , ale ty jsi byla neoblomná jak atentátníkova víra. Teď už ale není cesta zpět a vím že nepřestaneš mě nenávidět , ale jednoho dne se znovu sejdeme , spolu zase všechno přejdeme a společnou řeč najdeme.

Někdo umí vijádřit na co myslí a někoho jen napadne jak udělat dobrý rým.
Ale už málo koho napadne to vůbec skoušet.

Autor: Deamonikar dne 21.Leden 2009 v 10:16 |