DeidynQa

Někdo má už od mala jasno, čím chce být. Já v tom tak jasno nikdy neměla. Nevím, prostě se mi zdálo, že to, čím si zrovna myslím, že bych mohla být, je to nejlepší. Ve druhé třídě jsem chtěla být doktorkou, ale z dnešního pohledu vím, že je to nereálné. Jsem totiž příliš velký ,,cíťa".
Pak následovalo období temna aneb ,,prostě nad tím nepřemýšlím". Celkem mi bylo fuk, co bude dál, čím se stanu. Pak v osmé třídě mě napadla kadeřnice/kosmetička. To mi pro změnu vymluvili. Prý co by ze mě bylo? Obyčejná holka s debilním platem a to ani nemuví o tom, jestli se vůbec v něčem takovým dokážu prosadit.

Takže fajn, tohle ne... Návrhářka?? To už by bylo lepší, ale... Zase to blbé ALE! Prostě mamince se nelíbilo, že bych měla dojíždět až do Liberce, který je hodinu cesty v MHD daleko... Takže kam jsem šla? Na uměleckou. Ne že by se mi tam nelíbilo, je tam fajn parta, až na pár falešných exemplářů, ale zase se mi oddálil svět mé budoucnosti a otevřely se další možnosti a já opět nevím, co dál... kam jít na vysokou... Co budu?? Fotografka? Návrhářka? Designerka? Hajzlbába..? :D
To je dilema...