Sedíme na mahagonovém dubu
Ve větru se vznáší vůně medu
A já krasu této chvíle popsat nedovedu
Tvá orchidej ve vlasech majestátně vlaje
Nikdo nás nevyžene z nebeského ráje

V tom mě úsměv tvůj jako Amorův šíp zasáhl
Klidně umřu,jen abych chvíli s tebou natáhl
Slunce jako lucerna nám dvou svítí
Je klid slyšíme i světlušek vytí

napsal/a: Denacek 14:13 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář