FF William Moseley a já
jednou jsem se jela podívat na premiéru filmu Letopisy Narnie - Princ Kaspián do Prahy. ze začátku se mi líbil herec,nemohla jsme se na něj vynadívat a tak jsme se rozhodla že si o něm něco zjistím!Hned po Filmu jsme šli na pizzu a pak rovnou domů a protože jsem byla unavená trochu jsem si zdřímla,než jsme se nadála byla jsme doma!
jeden herec!
hned jsem sedla k počítači a i přes mojí únavu se snažila sehnat nějaké info o tom krasavci!Zjistila jsem že se narnie točila i v čr!Čekala jsem dlouhý rok než se na titulní straně mého oblíbeného časopisu objevil nápis Letopisy narnie -pokračování veleúspěšného filmu se opět bude točit mimo jiné i v české republice,hned jsem začala doslova hltat další řádky!
celý článek jsem přečetla ještě tak 10x musela jsem ho vidět. ještě jednou. rozhodla jsem se, že pojedu ještě jednou Prahy na narnii. když jsem dojela do kina palace překvapila mě ta spousta fotografů. dovnitř nás pustili o 10 minut později než se vůbec začalo
uvnitř se nacházeli snad tisíce lidí co nesmyslně pokřikovali a házeli okolo sebe rukama,sama sebe jsem se ptala proč tak vyvádějí,jasně je to premiéra ale tak snad se z toho nezvencnou ne?,stála jsem uprostřed davu a chtěla to vzdát,ale nemohla jsem se ani pohnout,bylo to jako tenkrát na koncertě tokio hotel,nemohla jsem se nadechnout a cítila jak na mě jdou mdloby,naštěstí mě někdo ze zadu zachytil.......
když už jsem jakžtakž stála na vlastních nohou viděla jsem ten plakát,plakát ne němž stálo:na českou premiéru filmu letopisy narnie přijedou představitelé hlavních rolí do prahy!
jen tak tak jsem se udržela abych znovu nešla k zemi!
už jsem chápala ty davy,chápala ten povyk co byl všude kolem mě,začala jsem se rvát dopředu,byla jsem jak smyslů zbavená šla jsem pořád dál a dál........když v tom
ho vidím
vidím toho kluka na kterého jsem tajně před spaním myslela,toho kvůli kterému jsem se už tolikrát bezdůvodně rozbrečela,sedí tam a já stojím ä čumim na něj jsem jak opařená!
sedí tam. sedí v první řadě. a já stojím před plátnem velkým, jako celá moje škola
Wiliam Moseley
blonďatý kluk, který hrál krále králů Petra Vznešeného
proklínala jsem se v duchu, že jsem si vzala ty páskové boty na podpatku a minisukni.
vedle něj seděla větší dívka, která ztvárnila Zuzanu Anna. právě ona si mě všiml, jak tam jen tak stojím
----
najednou do mě někdo strčí,čímž mě vyvede z mého snění,snažím se sednout si hned za něj ale nedaří se mi najít místo všude bylo narváno,rozhodla jsem se že si sednu na schody!
jsem zdvořilí sela jsem si úplně dozadu
seděla jsem a film začal,nevnímala jsem najednou titulky. film skončil celou tu dobu jsem koukal jeho směrem nemohla jsem se vzpamatovat!vycházela jsem nebo spíš jsem byla vytlačena ven davem pištějících fanoušků!
----------
dostala jsem se do prostor. kde se vítaj návštěvníci kina
poblíž byly záchody tak jsem je ihned navštívila. smířila jsem se s tím, že autogram asi nedostanu, ale za to jsem se bezpečně dostala pryč a můžu zavolat domů. Zavolat …můj mobil je v kabelce a kabelka. Panebože. Přemejšlela jsem kde je a pak mě napadlo ,že jsem si v sále nechala, tak jsem se ihned vrátila. ale v sále jsem slyšela hlasy. mluvili o ...........
......o mé červené kabelce. myslela jsem si, že je to ochranka tak jsem tam vlítla se slovy:
"Promiňte to je moje kabelka, zapomněla jsem si jí tady......
ale úsměv mi zmizel ze rtů, když jsem zjistila, že ten kdo drží mou kabelku v ruce není ochranka ale ----------
william!
byl to william kdo držel moji kabelku v ruce,blesklo mi hlavou co tu ještě dělá vždyť už by měl být dávno pryč!šla jsem teda k němu a svojí ne moc dobrou angličtinou jsem řekla něco v tom smyslu že kabelka je moje!
spustil na mě něco ale já nerozuměla,mluvil hrozně rychle,najednou se ke mě naklonil a řekl mi už trochu pomaleji,že si mě všiml už předtím a že jsem se mu líbila!
tomuhle jsem rozuměla až moc dobře,
byla jsem v rozpacích. nevěda jsem, co na to říct. on mi podal kabelku. potom se otočil na jednoho muže, který vypadal jak will smith s oholenou hlavou a něco mu řekl. ten se na mě podíval a kývnul. Wiliam potom s úsměvem, který patřil jenom a jenom mě odešel. muž přešel ke mě a česky mě seznámil se situací.podal mi lísteček.
na něm bylo napsáno,že mě william vyzvedne,že mám pánovi v saku říct svojí adresu a že se pro mě zítra v osm hodin staví!pokud teda mám o něj zájem
jen jsem špitla dovolíte a sáhla po kabelce. vytáhla jsem z ní propisku napsala na druhou stranu lístečku svoji(tetinu) adresu a bez pozdravu pyšně odkráčela. čekala jsem v podzemním parkovišti, ž pro mě přijede teta. stále jsem se rozhlížela kolem sebe, jestli neuvidím černého mercedesa. když v tom mi někdo poklepal na rameno. příšerně jsem se lekla a podle mého výkřiku i dotyčná osoba. měla na sobě velké sluneční brýle, takže se nedalo rozpoznat kdo to je. byla to ale dívka. sundala si brýle a já poznala, že to je.....
Anna Popplewell. málem Mě trefil šlak co se ještě dneska přihodí? vyhraju milion? tak jsem jí to stručně anglicky vysvětlila a zeptala jsem se jí co tady dělá.
A ona mi zase stručně a hlavně pomalu řekla, že se jí líbí moje vlasy. Jestli bych jí neporadila, jak o ně pečovat. Kulila jsem na ní oči. Ale něco jsem jí na to řekla. Usmála se na mě tou svou nádhernou plnou pusou a zase odešla. Já jsem potom nastoupila do mercedesu a jela s tetou domů.
Na druhý den ráno skutečně před jejím domem zatroubilo auto. Tentokrát jsem byla připravená. Poprosila jsem strejdu, jestli by se mnou celý večer mluvil anglicky.
Oblékla jsem si to nejpohodlnější oblečení – zvonové džíny, bílé balerínky a bílé tílko se stříbrnou lebkou, co jsem našla ve skříni a vyrazila vstříc osudu. Cítila jsem se úplně úžasně a zároveň hrozně nervózně. Takže stojící limuzína my totálně vyrazila dech. I ten řidič, který mi otevřel dveře. S úsměvem jsem nastoupila dovnitř.
K mému údivu tam seděla Georgia, Anna a na druhém sedadle Skandar, Wiliam a Ben. Všichni se na mě zářivě usmívali a taky mě tak zářivě pozdravili. Měla jsem malé tušení, že se jim o mě Wiliam zmínil. Ale také jsem se usmívala. Volné místo vedle Anny zřejmě patřilo mě, tak jsem si sedla. Anna a Georgia se okamžitě začaly semnou bavit pomalu anglicky. S radostí jsem jim odpovídala a přitom jsem nenápadně pokukovala po Wiliamovi. Ten se zase bavil s Benem a Skandarem. Ale všichni tři si mě vždycky po nějaké chvíli prohlíželi. Ignorovala jsem to. Anna a Georgia se rázem staly mými kamarádkami a já si mohla alespoň s někým promluvit.
Po dvaceti minutách jízdy limuzína zastavila před budovou na které bylo napsané Studio 8. byla jsem hrozně šťastná, že se jdu podívat do natáčecího studia. Přesto jsem si neodpustila otázku: What will work here?
Ben a Skandar se na mě otočili a pomalu mi vysvětlili, že se tady bude natáčet další díl. A že Wiliam a Anna tady budou s náma, protože se ještě nechtějí vrátit domů. Kývla jsem, že chápu a následovala jsem je do hlavního štábu. Georgia a Ben se Skandarem odešli. Mě se ujal Wiliam. Byla jsem v sedmém nebi. Vzal mě za ruku a odtáhl mě do jedné z natáčecích kabin. Tam seděl na židli režisér a vedle něj producent a něco projednávali. Když jsme vstoupili dovnitř oba vzhlédli. Režisér se na mě usmál a podal mi ruku na přivítanou. Producent udělal to samé. Režisér na mě hned z fleku vyklopil nějakej román, kterému jsem vůbec nerozuměla. Wiliam si toho všiml a poprosil režiséra jestli by mohl ještě jednou a pomalu. On pochopil a já jsem si v pohodě přeložila co mi říkal. Na všechno jsem kývala. (napíšu to co říkal v češtině)
„Tady se teďka bude natáčet třetí díl Narnie. Scény v londýně a některé ještě jiné v narnii. Pak se pojede na slovensko a dál na Nový zéland. já si tě přezkouším na jednu z hlavních rolích ano?“ Na všechno jsem kývala, ale u té poslední věty jsem na něj vyjela.
„Cože? Já budu hrát hlavní roli?“ Wiliam se mé reakci musel zasmát. Já jsem se ho zeptala čemu se směje. Přiložil si ruku na pusu a řekl že to nic není. Obešel mě a sedl si na židli vedle kamery. Režisér si promnul klouby a posadil se lépe. Já úplně vyklepaná co se bude dít. Řekl mi:
„Přečti si tuhle pasáž a předvedeš mi jí s Wiliemem.“ Podal mi obrovskou knihu. V té pasáži stálo:
„šerm s princem kasiánem.“ Podívala jsem se s obavou na něj. Kývnul na mě a vsatl i s Wiliemem. Oba mě odvedli přesně do natáčecího prostoru. Tam kde bylo tisíce lidí a připravovali se na první záběry. Režisér mi podal obrovský meč a Wiliemovi taky. Kupodivu byl meč velmi lehký. Měla jsem s ním šermovat.
„Já jsem to v životě v ruce nedržela. Řekla jsem Wiliamovi. Usmála se na mě a řekl něco jako:
„Budu tě šetřit.“ No moc jsem nerozuměla. Wiliam na mě kývnul, jestli můžu a pak ještě kývnul na režiséra. Ten dal pokyn a celým prostorem se ozvala rytmická melodie. Ta mě přiměla s Wiliamem bojovat. Snažila jsem se udeřit vždy do rytmu, aby to vyznělo. A dařilo se mi, bohužel Viliam v tom měl praxi dva díly narnie, takže jsem skončila na zemi s přiloženým mečem u krku.
„STOP!!!“ ozvalo se.
„To jste jako natáčeli?“ zvedla jsem prudce hlavu. Wiliam zavrtěl hlavou a podal mi ruku. Vstala jsem a byla těsně u něj. Cítila jsem, že mě políbí a tak jsem uhnula. Přišel k nám režisér a řekl mi ať jdu do kostymérny. kostymérka Isis Mussenden si má změřit jaké mám míry na šaty.
„Potom se vrátíš a vysvětlím ti tvou postavu.“
Potom mě vzal za ruku znova a odvedl mě uličkou do prostorné místnosti plné šatů. Tam už na mě čekala Isis. Wiliam nás tam nechal o samotě. Ta ženská musela být hodně sebevědomá, protože mi doslova strhala oblečení a změřila mě. Pak zakroutila hlavou a naštvaným hlasem něco řekla. Bála jsem se, co přijde. Ta ženská se vrátila s korzetem v ruce a dalšíma třema holkama. Postavila mě na stoličku a nasadila mi korzet. Málem jsem se udusila. Na ten mi nasadila úžasné šaty. Byly z hedvábí. Měly smaragdovou barvu, která se postupně vytrácela v bílé. Nádherné rukávy. Límec byl vyzdobený stříbrnýma kamínkama, ale byly to bohužel imitace, jak mi vysvětlila jedna z těch které mě oblékaly. Boty vypadaly jako mé balerínky, akorát byly ještě k tomu všemu lesklé. Isis se na mě podívala z dálky. A mluvil něco k těm holkám. Jediné co jsem jí rozuměla bylo vlasy, nehty a obličej. Dívky mě odvedli do maskérny. Tam se mě hned ujali dva muži. Začali mě pudrovat a dělat mi nehty a oči. Dostala jsem do koutků očí zářivé kamínky.. na uši mi dali něco, co je dělalo špičaté, takže jsem pochopila, že budu hrát elfa nebo něco takového. Asi 5 minut na to přišel producent a prohlédnul si mě. Zamyslel se a zeptal se mě, jestli mi bude vadit, když mi obarví šamponem vlasy. Řekla jsem že ne. Takže se ti chlapi do toho hned pustili. Na hlavě mi udělali bílou až zlatavou barvu a ještě mi do toho udělaly zelené melírky. Ještě mi do hlavy nashonkovaly kytky a plátky růžích a byla jsem připravená.
To už si pro mě přišla Anna a nemohla uvěřit svým očím, jak mě změnili. Musela jsem se s její pomocí dostat do hlavní natáčecí plochy. Točila se tam zatím scéna s vílami, které byly mě trošku podobné. Ale podle Anny a mě, jsem byla hezčí. Režisér mě zaregistroval jako první. Stopnul scénu a šel ke mně. Každý se na mě otočil a díval se na mě. Wiliam na mě zíral stejně jako já na něj, když jsem mu vzala kabelku. Režisér mě chytil jako princeznu a odvedl na plac, kde byla něco jako přijímací místnost. Vysvětlil mi co mám dělat a že mi pak dá celý scénář, ale že je to tak na rychlo musím to vydržet.
„Představuješ kapitánku armády paní Fairy. Jmenuješ se Saira. Ty jako Saira pronikneš do světa lidí a napadneš Petra. Ale předtím potáhneš do války proti narnii. Tahle scéna je v paláci paní Fairy a kaspián s Lucinkou a Edmundem žádají o audienci. Ty tam přijdeš jako by nic, ale musíš se tvářit, že máš ohromnou sílu. Prostě jako víla s duší valkýry. Chápeš?“ kývla jsem. A odešla stranou, aby mohla začít scéna.celou plochu stáčely kamery. Bylo jich asi 10. za trůnem, kde seděla paní Fairy. Mezi vílami, které tvořily uličku a pak ty přenosné. A taky jedna za mnou. Ozvala se klapka a paní Fairy začala mluvit.
„Mému vojsku velí kapitánka Saira.“ Řekla klidným ledovým hlasem. Teď přišla moje chvíle. Ladně a elegantně jsem vyšla. Procházela jsem uličkou víl a zastavila jsem se těsně za stojícím Benem. Všichni tři se na mě otočili a vykulili oči. (měli to ve scénáři) uhnuli mi a já jsem mohla dojít až k paní Fairy pod baldachýn. Tam jsem se pohrdavě otočila a upřela zrak na stovky lidí, kteří na mě omámeně civěli.
„STOP!!“ ozval se hlas režiséra.
„It was super, bomba. It was….it was….“ Hledal ta správná slova, ke kterým přirovnat můj výkon. Wiliam mu pomohl.
„It was ravishing.“
„Strhující?“ pomyslela jsem si a věnovala mu krásný úsměv. Po mé scéně se natáčely ještě
„Peter Pevensi, král králů.? Jsem Saira. Kapitánka bílých víl a elfů. Hlavní nepřátelé Narnie. A přišla jsem tě zničit.
Už jsi dokraloval hochu.“ A ještě jsem se musela podívat co přitom mám dělat. Stoupla jsem si na místo kam mi ukázali a čekala jsem na klapku. KLAP Wiliam se ke mně blížil pomalým krokem. Dělal že mě zpozoroval a zastavil. kamera se otočila na Wiliama.
„Kdo jsi?“ zeptal se mě.
„Peter Pevensi král králů?“ jsem místo toho odpověděla.
„Ano, ale kdo jsi a co tu děláš?“
„Jsem Saira. Kapitánka bílých víl a elfů. Hlavní nepřátelé Narnie. A přišla jsem tě zničit.“
„To se ti nepodaří!“ zařval. Zle jsem se usmála a vytasila meč, který mi potajmo podali.
„Už jsi dokraloval hochu.“
„PETŘE!!!“ ozval se Annin hlas. Ten se otočil. K němu běžela Anna s Georgiou a Skandarem. Přiběhli k němu a podali mu meč. Teď přišla scénka, kterou jsem s Wiliemem už zkoušela ale s malou změnou. Vyhrát jsem měla já. Takže jsme začali bojovat. V půlce boje to ale režisér stopnul.
„Není to ono. Jste oba takoví prkení. Když jste to zkoušeli poprvé bylo lepší. Pusťte hudbu.“ Rozkázal. Znova se ozvala klapka a hudba a já jsem bez vyzvání vyjela na Wiliama. Ten to nečekal a ohnal se mečem, aby odrazil můj takzvaný útok. Já ho srazila k zemi, jak mi to kaskadéři předtím ukazovali a on ležel na chodníku, chudák a musel předstírat, že je zraněný a vyčerpaný. Udělal se menší střih a objevil se tam Ben. Já jsem k němu vzhlédla a stála na místě a čekala, až na mě pustí větrák. Jakmile i začaly vlasy vlát, poslala jsem Benovi vzdušný polibek. A byl zase střih. Já musela plac rychle opustit a dotáčela se scéna. Z nudy jsem se podívala na hodinky. Zjistila jsem, že je 7 pryč. Už by se mělo končit. Někdo mě prudce čapnul za rameno. Zase ta ženská. Odvedla mě do limuzíny a jeli jsme zase zpátky, aby mě odstrojili a odlíčili. Tam se zamnou ještě zastavil režisér a poděkoval mi. Podal mi smlouvu a ať ji dám doma podepsat. Bylo to neuvěřitelné. A víte kdo mě odvážel domů? Sám Wiliam. Sice za náma jeli další dvě auta jako ochranka, ale i tak. Před domem jsem se na něj s úsměvem podívala. Řekl mi, že se těší na další natáčení a že doufá, že mi to rodiče dovolí.
„dnešní den se mi moc líbil. Díky moc.“ A odcházela jsem. Stoupla jsem na první schod a musela jsem se otočit. Pozoroval mě. Toužila jsem ještě po jeho polibcích. Moc a moc. Neudržela jsem se a běžela k němu. Silně jsem ho objala a políbila zároveň. Pak už jsem opravdu musela jít. A to je vše co jsem ti chtěla říct můj deníčku. Dík že jsi poslouchal. Zítra mám obtížné natáčení. Válka víš? Pak ti písnu, aby ses taky něco nového dozvěděl.:-)
v 19:24
Autor: Denetra
komentáře (0)