Na lavičce v parku je líbající se pár. Ona ho miluje. Motyly ma v bříšku. Dala by za nej ruku do ohně. Všechno se jí zdálo krásné. Jen jedna věc jí trápila. Stratila kamaradku. Jen kvuli nemu. Její kamarádka jí ho vymlouvala. Prý je to sobec a velky děvkař!!!! vznikla z toho hádka a pak vyslovila ty 4 slova. JÁ S TEBOU KONČÍM. Praskla dveřma a odešla za ním. Měla už jen jeho. Věřila mu každé slovo. Neuměla si život bez nej představit. Druhy den meli sraz pred rozkvetlou lípou. Ona se nemohla dočkat nemohla ani usnout. Vzala si tu nejkrasnejší sukni a silonky. Tričko s velkym výstřihem. Nechala si rozpuštěné kastanove vlasy vlat ve větru. Čekala na nej 2hodiny. Nechapala co se děje. S pláčem kráčela k němu domu. Kousek od jeho domu vydela vašnivě se líbající par. Sklonila hlavu a chtěla rychle projít. Zvedavost jí však nedala a ona se podívala z blízka. Byl to on její mily a nejaká cizí holka. Nevidala ze sebe ani hlásku. Slzy jí stékaly a brada se jí třásla. Utíkala domů. Svuj ubrečený obličej zabořila do polštářu a plakala pro neho, ale nejvíce jí trápilo to, že stratila kamaradku kvuli sobcovi. Nadavala do promočeného polštáře. Bála se jí zavolat po tom všem, co jí řekla. Bala se že ju odmitne. Stratila lasku a svou nejlepší kamaradku. Neměla nikoho. V koupelně si setřela rozmazanou řasenku a její pohled zustal stat na žiletce. Hrala si s písmeny a vyryvala jeho jmeno sobe do kuže. Necítila bolest. Ona ho pořad milovala a zaroven nenavidela. Uplynuly 3 dny. Nechodila do školy. Řekla, že jí není dobře. Ale bylo to každym dnem horší. Telo mela samo jizvu. Stala v kuchni a uvidela ten velky černy nuž. Napsala dopis na rozloučenou. A pak se ji ocelova čepal zaryla do kůže. Opřela se o linku a podívala se napsledy do okna Uvidela ji jak jde se sešitama s ukoly k ni domů. Poslední zlza spadla na zem a ona natahla ruku od krve na okno. Uvidela svou nejlepší kamaradku se slzama v očích jak poklada svou ruku přez sklo na její.Chtěla jí říct, že ju má ráda, ale nemohla měla usta plná krve a stejně by ji neslyšela.Poslední pohled do očí a divka padá na zem. A od jejího domu se ozval jen hlasity vykřik NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ už nikdy se nedozvěděla, že jí její kamarádka odpustila!!!! nikdy se nedozví, že ju měla ráda. Už nikdy se obě nezasmejí. Už nikdy se nedozví, že ty sešity byla jen zaminka, aby se usmířily. Jediny co si ve chvíli když umírala myslela bylo"MĚLO TO VŮBEC CENU" dívka zanechala dopis určeny pro svou rodinu a pro ni. Omlouvala se jí a napsala SBOHEM. Kamarádka jí odepsala a hodila dopis do rakve. Doufala, že si ho v nebi přečte. Pohladila ji po tvaři a zavřela se rakev a ona jen vyslovila to hrozné slovo SBOHEM