Ve Skotsku jsem uz ctvrtym mesicem a to jako au pair v rodine politiku. Ma hostmother pusobi jako ministrine hlavni politicke strany SNP ve Skotsku a muj hostfather jako ministr strany SNP v Londyne. A obcas to i pro mne ma nejake ty vyhody.
Zrovna minuly tyden me ma hostmuther vzala ssebou do skotskeho parlamentu v Edinburghu, mimochodem krasne misto. Umoznila mi setkani s velvyslancem pro Velkou Británii a Severní Irsko, zastupcem ceske ambasady, Janem Winklerem. Velmi sympaticky chlapik, na prvni pohled skutecny diplomat :-] Cesky jsme vsak spolu temer nemluvili, rekl mi pouze: 'Tesi me...', kolem nas stalo a dychtive naslouchalo mnoho dalsich politiku skotskeho parlamentu, tudiz by to vuci nim nebylo ani vhodne. Ale chvili se vedla debata v anglictine, a to o prednostech Skotska, o prednostech Ceske republiky. Nas rozhovor ukoncil slovy: 'Very nice to meet you...' Vypadal starsi, nez na fotkach na internetu ci z televize a taky na mne pusobil trochu strhane a unavene. Zdal se mi i trochu nervozni, rozhovor jsme spolu totiz vedli tesne pred jeho verejnym vystoupenim, kde ve skotskem parlamentu mluvil o CR, presto galantni, usmevavy... Mluvil sebevedome a s takovym zaujetim, ze v cele hale nebylo slyset nic jineho nez jeho zvucny hlas a dech posluchacu. Vsechno to pro mne bylo nesmirne zajimave...
No, a par dnu na to, jak uz asi vsichni vite, Jan Winkler dostal na uzemi VB srdecni zachvat a zemrel. Nejen pro mne, ale i vsechny, kdo s nim jeste pred par dny mluvili, zive a bez zabran debatovali, to byl hrozny sok! Ma hostmuther Shona mi dnes rano rikala: 'Takovy mily chlap. Vypadal tak mlade a fit! Kdo by to byl rekl?'
Nikdo nemuze vedet, co, kde a kdy ho ceka... treba hned v pristim okamziku, v pristi sekunde.. ten zivot je tak nevyzpytatelny a zradny... Kazdy by skutecne mel zit tak, jako by to byl jeho posledni den. Plnit si sny, na nic necekat.. neodkladat porad tolik dlouho slibovane veci, zit svuj zivot a nemit jen tisic vymluv... nebat se oslovit treba prave toho mileho souseda ci sousedku z vedlejsiho vchodu.. prekousnout hrdost a jit znovu za tatou, se kterym uz tak dlouho nemluvim... jet na svoji vysnenou dovolenou, ktera se vzdy odlozila se slovy: tak treba pristi rok... venovat vic sveho casu detem, rodine, osobam, ktere milujeme.. neklast takovy duraz na penize, karieru... rozdavat usmevy, prijimat usmevy.... mene se stresovat a vice ZIT... nikdo nikdy nevi, co ho ceka a potom - uz muze byt pozde................