Malý chlapec se ptá mámy:
„Proč pláčeš?“
„Protože jsem žena,“ odpověděla mu.
„Nerozumím,“ pověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a pověděla:
„A nikdy ani neporozumíš“.
Zanedlouho se chlapec zeptal svého otce:
„Proč se mi zdá,že máma pláče bez důvodu?“
„Všecky ženy pláčou bez důvodu,“ bylo vše, co mohl otec odpovědět.
Malý chlapec vyrostl a stal se mužem,avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčí.
Nakonec volal Boha, a když se dovolal, zeptal se:
„Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??“
Bůh odpověděl:
„Když jsem tvořil ženu, musela být výjimečná…
…Udělal jsem jí plece dost silné na to, aby unesla váhu světa,
ale natolik jemné, aby poskytovala pohodlí.
…Dal jsem jí vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,
které jednou velmi okusí od svých dětí.
…Dal jsem jí tvrdost, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají,
a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě bez stěžování.
…Dal jsem jí cit, milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,
kdy ji její dítě hluboce ranilo.
….Dal jsem jí sílu přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji
Z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
…Dal jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu,¨
ale někdy zkouší její sílu a rozhodnost stát vedle něho bez výhrad.
…A nakonec jsem jí dal slzu, kterou uroní, která je výlučně její,
aby ji použila kdykoliv je to potřeba.“
VIDÍŠ:
„KRÁSA ŽENY NENÍ V ŠATECH, KTERÉ NOSÍ,
V POSTAVĚ, KTEROU MÁ, ANI VE ZPŮSOBU,
JAKÝM SI ČEŠE VLASY…
KRÁSA ŽENY MUSÍ BÝT V JEJÍCH OČÍCH,
PROTOŽE TY JSOU BRÁNOU K JEJÍMU SRDCI,
MÍSTU, KDE SÍDLÍ LÁSKA.“
…Lásku si totiž nevybíráme. Ona si vybírá nás. Ne vždy výhodně, ale výhodnost není hlavní vlastností vášně.
…ŘÍKÁ SE TOTIŽ, že člověk potřebuje jen:
1 MINUTU, aby zjistil, že se mu nějaká osoba líbí,
1 HODINU, aby ji správně poznal,
1 DEN, aby ji začal mít rád či milovat,
ALE potřebuje CELÝ ŽIVOT, aby na ni zapomněl!!!
„Život je jako trumpeta. Když do ní nefoukáš, nic zní nevyjde.“
…a dle mého názoru měl pravdu.
…Nejvíce může člověku ublížit návrat, protože není třeba zdůrazňovat, že čas nelze zastavit, a ten kdo se vrací má najednou pocit, že vrátil se někam, kam vůbec nepatří.
Ne nadarmo se říká „NEVSTOUPÍŠ DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY“…však málokdo se tímto řídí.
Já jsem toho zářným příkladem… to co mne „po druhé“ do této řeky vstoupit navedlo,
je mé srdce, jenž je přeplněno city a zoufale potřebuje „ODBĚRATELE“…
ALE: „PRAVOU LÁSKU NEMŮŽEME BOHUŽEL HLEDAT TAM, KDE OPRAVDU NEEXISTUJE. NEJDE JI ALE SKRÝ TAM, KDE OPRAVDU JE“!!!
…MILOVAT „je“ pro mne PRÁVO,
MILOVÁNA „být“ naopak VÝSADOU jest.
…jak moc též LÁSKA BOLÍ, taky pocítit měla jsem tu „čest“!
…LÁSKA, jako mocná čarodějka mávnutím kouzelného proutku, totiž v jediném okamžiku dokáže proměnit LVA v šelmu NEBO bezbranné kotě!!!
…AČKOLIV já spíše koťátkem se cítím, tak NERMOUTÍM se nad tím, že nemůžu žít tak, jak chci, ale snažím se naplno žít, jak nejlépe můžu a umím…
…Protože ŽITÍ JE DAR a nejkrásnějším na člověku je UMĚNÍ ŽÍT, a tím si tento dar úctyhodně přivlastnit!!!
…Tohle vše by však nebylo nikdy možné bez neocenitelného dárce, díky jehož fenomenální schopnosti máme tu čest radovat se ze života!!!
…Tím nenahraditelným stvořením je ŽENA-MAMINKA- vždy určitá a určitelná, a v zázračné chvíli zrození ji má každý…
…Rothschild i bezdomovec, světec i gauner, úplně každý!
…A PROTO NENÍ TŘEBA, abych otázky kladla já srdci svému, neboť díky TOBĚ, MAMI, došla jsem k závěru jedinému:
>>NEPOCHYBNĚ a NEZVRATNĚ OSUD TOMU CHTĚL, abych ŠŤASTNÉ HVĚZDĚ SVÉ JÁ NAVŽDY VDĚČNÁ BYLA, že TYS její VYVOLENOU, a já hrdá, že právě
TVOU ZÁSLUHOU JÁ SVĚTLO SVĚTA SPATŘILA!
…Mé díky patří Ti nejen za ŽIVOT, přestože tím vše „jen začalo“…
…Další díky Ti patří za šťastné pokračování po Tvém boku. A já hrdě můžu prohlásit, že:
>>NEPATŘÍM mezi ty lidi, co se starají tisíckrát více o to, aby získali bohatství než o to, aby vzdělali svůj rozum a srdce své, ačkoliv je pro lidské štěstí NEPOCHYBNĚ důležitější CO-člověk-JE než CO-člověk-MÁ.
…Moje touha po štěstí nezná hranic a naplno užívat já si ho chci >>MOJÍ ZÁSLUHOU
>>skrze štěstí jiných…POTĚŠENÍ JE MI PAK ODMĚNOU PROTO, ŽE JE ZASLOUŽENÉ!!!
…Pomocí k tomu jsou mi pouze mé dvě ruce...
…Jedna, abych stiskla dlaň v těch, s nimiž kráčím… a druhá, abych zvedla ty, kteří padají!!!
>>PTÁM se tedy:
PROČ mám někdy paradoxně pocit NEDŮVĚRY od lidí, jimž se snažím pomoct?
JE snad v dnešní době ZLOČIN, být hodná a nezjištná?
…Pokud ANO, tak jsem první ŠŤASTNÝ kandidát na doživotí!!!
>>snažím se tedy čisté ruce své si uchovat, a jednoho dne to budu právě JÁ, koho obdaruje svou důvěrou rovněž PŘÍTEL, jako i NEPŘÍTEL!!!
…Oplátkou nežádám nic víc než BRÁT MĚ PROSTĚ VÁŽNĚ, a za to já jsem VDĚČNÁ.
…NECHCI svatozář ani pochvaly, a za chyby své já platím.
…Když zmýlím se, tak to uznám, vždyť NIKDO NENÍ DOKONALÝ.
…MÝLIT SE JE přeci LIDSKÉ a všichni NĚKDY CHYBUJEME.
…ALE jen Ti MOUDŘÍ se ze svých chyb dokážou poučit.
>>Největší konflikty totiž nevnímáme s druhými, ale sami se sebou!
>>Před nepřítelem UTEČEŠ, ale vlastnímu svědomí se UTÉCT NEDÁ!
>>Každou horu si musí člověk zasloužit. Musí se jí bát, aby nad ní zvítězil tím,že překoná strach, a tím se stane „nejmocnějším, že překonal SÁM SEBE!
>>ŽIVOT JE TOTIŽ K TOMU, ABY ČLOVĚK STOUPAL,NIKOLIV KLESAL!
NĚCO bych přece jen občas já DOKONALE chtěla znáti, a to můj vlastní „NÁVOD K POUŽITÍ“.
Překvapení sama sebe je příjemný totiž jen v situacích,
kdy spoléhám se pouze na „ŘEČ SVÉHO TĚLA“.
Jinak mi nepředvídatelnost přináší spíše víc „škody než užitku“…
…V těch chvílích potřebuji uvažovat logicky, a bez vědomí JAK, lze smyslové vnímání potlačit jen velmi těžce…
…A vítězem se nakonec stejně paradoxně stane srdce, nemajíc sílu dál se bránit útokům nejsilnějšího z citů, zvaný LÁSKA neb útočí zároveň a nečekaně na hlavu, srdce i tělo!!!
…LÁSKOU se tedy začíná, a taky končí.Anebo trvá NEKONEČNĚ…
…Je totiž prakticky NESMRTELNÁ!!!
…Pokrevní pouto je VĚČNÉ!!!