Pod jasnou oblohou
13.Leden 2009
Byla jedna dívka, kterou už přestal bavit život. Každý den přemýšlela o tom, že její existence prostě už nemá smysl, a žeby bylo nejlepší ji ukončit. Jenže k tomu nenacházela odvahu.
Jednou v noci se jí zdál krásný sen.Zdálo se jí o tom, že jí vzbudila líbezná melodie. Vstala, podívala se z oknaa zahlídla zářivý měsíc s mořem tančících hvězdiček kolem. Nevěděla proč,ale něco jí říkalo, že by měla jít ven. Oblékla se a odešla.
Bloudila bez cíle… kráčela nocí apřemýšlela. Cítila se jinak. Jednou… konečně po tak dlouhém čase jí zase jednoubylo krásně. Byla šťastná, i když k tomu neměla důvod. Pokračovalav cestě, dokud nepřišla na pro ni zcela neznámé místo.
Trávou se hnal malý potůček a po louce sepáslo stádo koní. Dívala se na ten výjev s úžasem. Co jí však ještě vícbralo dech, byla vysoká věž. Bez zaváhání na ni vylezla. Stála na samotnémvršku a rozhlížela se. Bylo jí nádherně. Vzhlédla k nebi. Byla tak blízkohvězdám, že se jich skoro mohla dotknout. Najednou znovu uslyšela tu příjemnoumelodii. Nevěděla, co ji vydávalo, ale uklidňovala ji.
Popošla o dva krůčky dopředu a zpozorovala,že se najednou nacházela na úplném okraji věže. Nebála se. Ta uklidňujícímelodie jako by říkala, že se jí nic nemůže stát. Najednou jí připadalo, že se kolemní rozprostírala nějaká záře a tak otočila hlavu. Všimla si, že jí ze zad vyrostlakřídla. Měla teď křídla… mohla létat… nemusela se bát. Podívala se dolů, do tévelké hloubky pod sebou a najednou si připadala volná.
Udělala poslední krůček vpřed. Myslelasi, že byla anděl, že mohla létat, že byla volná. Ale křídla zmizela. Zmizelavěž i koně. Zmizel potůček, les, louka. Zmizelo všechno… i ta krásná melodie.Byla ve staré fabrice a padala. Padala dolů. Dolů na tvrdou zem. Neměla křídla.Nemohla se zachránit.
Když dopadla na zem, nemohla se anipohnout. Nic jí nebolelo… nic necítila. Vlastně ano, cítila bolestv srdci. Uvědomila si, že umírala. Uvědomila si, kolik věcí nestihlaudělat, kolika lidem nestačila říct všechno, co chtěla. Uvědomila si, kolik slz za sebou zanechala. Kolik trápení. Bylo jí to líto, ale už s tím nemohlanic udělat. Konečně se jí splnilo to, co tak dlouho chtěla. Tak proč necítilaúlevu? Proč když už byl její život konečně u konce, nechtěla umřít? Teprve teďsi uvědomila, co všechno nestihla, ale už bylo příliš pozdě. Byl konec.
Naposled se očima plnýma slz podívala nanebe.Ted jí hvězdy připadaly strašně vzdálené. Pomalu zavřela oči a naposledyse nadechla. Pak její srdce pomalu přestalo bít. Umřela. Její nehybné těloleželo v krvi pod jasnou noční oblohou. Následující ráno přinese smutek domnoha srdcí, ale to ona už neuvidí.
napsal/a: Devilinek 21:27 Link
