Tápu
16.Září 2007Líně se ploužím dnešním dnem
smutek se třídá s úsměvem
proč jsme si cizí, proti jdem
v oku druhému jsme trnem
Tělo si halím do peřin
oči si skrývám do rukávu
je zbabělost už běžný čin
jako je norma hulit trávu
Nemůžem přeci být tak zkažení
vysmívat se jen lidským citům
s láskou k bližnímu spřízněni
zamykat dveře k vlastním bytům
Jsem tady ráda, smutná i veselá
modrá obrazovka je můj svět
podrážet nohy se tady nedělá
a přesto kvete tady hněv
Raděj půjdu já dneska spát
a ráno bude moudřejší
nechám pocity v každém zrát
snad lepší budou ty zítřejší.
