DoeJohny

Je sobota 19.-tého prosince, asi sedm hodin večer. Stojí před zrcadlem,líčení trochu vyzývavější, krátká sukně, kabátek, vysoké boty na podpatku. Jo, to je ono, už je spokojená, naposledy uhladí vlasy na čele a může vyrazit. Už nějaký čas to dělá, a tak už vychytala co se chlapům líbí, a přeci jen oni jsou jejími nejčastějšími zákazníky.Venku mrzne a sněží, ale to se musí vydržet...

Cestou přemýšlí kolik dneska bude muset obejít hospod, než vydělá dostatek. Někdy chytne kunčafta hned v první, někdy musí obejít skoro celý Mělník. Ale je to i pěkná procházka a sem tam jí někdo koupí pití.Musí jen dodržovat dvě zásady, které si sama určila: nikdy neotáčet rundy panáků, nikdy se nenechat vozit domů, přeci jen by měli její klienti zůstat v rovině pracovní, do jejího soukromí jim nic není.Za těchhle úvah už došla do první hospody, jmenuje se U Rosomáka. Nadechne se, usměje a za vlnění v bocích vstoupí do dveří. Je tu několik známých tváří, ale i několik nových. Projde se po místnosti, zaznamená pohledy mužů i poznámky přítomných dam: "podívej na tu couru, jak se vrtí a natřásá, štětka jedna, courá po večerech po hospodách a blbne chlapům hlavy", a tak nějak podobně to slýchá každý večer. Ale nikdo nemá zájem, ani panáka jí nikdo nenabídne, takže rychle pryč, je třeba vydělávat!
Rychle přejde ztemnělé mrazivé náměstí a zapluje do dveří U Šatlavy."Ahoj Michale, můžu?" "Jasně, rád Tě tu vždycky vidím" zazubí se majitel za pultem při leštění sklenic. Dovlní se k baru a nechá se poplácat po zadečku od Lukáše, je to štamgast a dost často z něj něco kápne. A taky to k její práci patří, usmívat se na pány, snést nějaké to poplácání a sem tam i jiné letmé doteky. Pokud to nepřesáhne meze které si snaží hlídat, je to v pořádku a jí to pomáhá při práci. Pokud to meze přesáhne, vždycky se najde někdo kdo pomůže, přeci jen se pohybuje mezi lidmi a nehledá zákazníky nikde o samotě.
Rychle dopije medovinu kterou jí Lukáš objednal a jak se tak vrtí na stoličce všimne si připlešlého mladíka v rohu, který je tu jak zaznamenala s přítelkyní, ale ta si zrovna odešla "přepudrovat nos".Ladně seskočí ze stoličky a vlnivou chůzí přejde přímo k němu, pěkně hluboko se předkloní a nabídne cenu... Má štěstí mladík chce potěšit přítelkyni a tak nabízenou cenu přijme...

Co víc, on koupí všechny růže které přinesla, a aby měl v čem růže odnést zaplatí dostatek i za proutěný koš. Paráda! Dneska už nikam nemusí, padesát růží které jí předala kolegyně květinářka je prodáno,za koš utržila tolik, že jí to stačí na koupi nového a ještě zbude!Usměje se na barmana, laškovně se ve dveřích zavrtí, pozdraví a mizí do noci. Bydlí nedaleko a tak je doma za chvíli.
Otevře dveře svého malého jedna plus jedna, kde u televize pospává dcerka. "Dneska jsi brzo doma mami, už nikam nejdeš? Já jsem tu každý večer sama a je mi smutno..." Rychle se odlíčí, převlékne do něčeho domácího a z kabelky vytáhne utržené peníze. Spočítá dohromady peníze z obálky "peníze za úklid" , z obálky "peníze za kytky" a peníze za dnešek. Je moc spokojená, protože i když dala stranou čtyři stovky na dárky pro dceru, zbylo na nájem a i na něco dobrého k jídlu.
Přilehne si k dceři na gauč a špitne jí do ouška:"maminka byla šikovná a vydělala penízky, takže celý příští týden bude každý večer jen s Tebou...". Hlavou jí probleskne "ta coura a štětka co se každý večer natřásá před chlapama bude celý týden se svojí holčičkou". Obejme ji a než unaveně usne, stačí si všimnout, že za okny už zase sněží...