Život? Život je to jako když lezeš po žebříku když si uvědomíš co děláš už na začátku máš možnost se vrátit, ale jestli se rozhodneš jít dál tak už je pozdě litovat. Na tvojí cestě je spousta nástrah a žebřík taky nemá všechny příčky. Může se zdát že už jsi u konce, ale zdání klame ... šlápneš vedle a spadneš dolů. Zlomí ti to srdce a ne jen to ... bude ti ještě dlouho trvat než budeš mít sílu jít dál ... a než najdeš někoho kdo by šel s tebou ...
Pořád tě mám v hlavě...nejde tě vymazat...pořád tě vidím všude...chjooo už je to tak dlouho co jsem se spolu přestali úplně bavit :( a pořád to bolí...pořád myslím na ty labutě...
je mi smutno...
Tak kráčíš tím posraným světem a říkáš si nic tě nemůže ohrozit, seš mladej, krásnej, perspektivní ( ber s nadhledem )myslíš si, že celý svět ti leží u nohou a může se z tebe posrat...ohoho naivní představy...tak už se na to vyser, postav se na nohy a nestřílej od pasu věty, kterým ty sám nerozumíš. Zamysli se co si dokázal? Neschovávej se za máminu sukni a žij si po svým...svůj život...nežij něčí nesplněný sen, který do tebe hučí a tobě se zdá, že je to snad čtvrt století co slýcháš : z tebe bude právník, doktor, prezident...vyser se na ty kecy a dělej už konečně něco co ti prospěje a baví tě...nebo se taky může stát, že zkončíš jako já...v kreténským státě, s kreténskýma lidma, s kreténskýma cikánama...to je ta druhá možnost...to je ta když se ti hned na začátku přestane chtít něco dělat...něco tě zasekne...předtím so měl chuť pracovat, bojovat, činit se a najednou tě začne štvát vše...uděláš chybu, posraný error a ani ty labutě už ti nic neřeknou a nebo řeknou až mnoho, co vše si ztratil, zapoměl a nejde už vrátit, je tolik cest, každý si vybere jednu, během níž může několikrát přejít, ale nemusí...někdo je právník, další je vrah, někdo zdechne a z dobrého lékaře se stane feťák...to jsou ty cesty spravedlnosti po kterých kráčíš ty, já, oni...cesty víry na kterých si každý najde ten svůj osud...
Holinky nosil vždycky naruby,
myslel si že je to známka punku.
Kohoutí hnát si zapích do huby,
myslel si že je to známka punku.
Teplej rum pil i když potom blil,
myslel si že je to známka punku.
Co hořelo to vyhulil,
myslel si že je to známka punku
Ale holky říkaly.
Že punk je jinde.
Ale holky říkaly.
No, to snad není možný.
Přeplněnej autobus nechával vždycky ujet,
myslel že je to známka punku.
Kytky v jeho zahradě mohly volně bujet,
myslel že je to známka punku.
Uznával jen kapely co neuměly hrát,
myslel že je to známka punku.
Kolem krku nosil umělohmotnej drát,
myslel že je to známka punku.
Ale holky říkaly.
Že punk je jinde.
Ale holky říkaly.
No, to snad není možný.
No, ale kdo není.
Boží nadělení.
Nedělejme z punka tupce.
No, ale kdo není.
Boží nadělení.
Každý zboží má svýho kupce.
Křivák nosila vždycky naruby,
myslela že je to známka punku.
Rtěnku si nanášela rovnou na zuby,
myslela že je to známka punku.
Smála se jenom smutným věcem,
myslela že je to známka punku.
Hrála v kapele s Jardou Švecem
myslela že je to známka punku.
Ale lidi říkali,
že punk je jinde.
Ale lidi říkali,
že punk je jinde.
Ale lidi říkali,
že punk je jinde.
Ale lidi říkali,
no, to snad není možný.
Janek Ledecký – Budu Všechno Co Si Budeš Přát
Záplavou uprostřed pouště všedních dní
houslistou co tvoje struny rozezní
můžu být když si to budeš přát
Požárem co rozpálí tě doběla
zlodějem co státní banku udělá
můžu být když si to budeš přát
Bláznem co staví na poušti most
a v dešti tančí pro radost
budu všechno co si budeš přát
slunečním světlem a půlnoční tmou
tvou stopou v písku ztracenou
budu všechno co si budeš přát
a ještě k tomu rád
Šachistou co pátým tahem dává mat
svítáním ve tmě kde začala ses bát
můžu být když si to budeš přát
Bláznem co staví.......
Máš to mít když si to budeš přát…
Má sílu anděl zkázy,
nohy mi ztěžkly záhy
a z výšky na mě hází opojení.
Sen se z dálky líně plouží,
procesí mléčné dráhy ,
jak zvláštně každý touží po spojení.
Našla jsem ji. Každý ji někde má, najde ji dřív nebo později. Ale hned jak se objeví poznáte to...Ano, je to zpřízněná duše. Je to můj nejlepší přítel. Martine děkuji...Otevřel si mi oči, ukázal, že není důležité "vyhrát, ale zůčastnit se". Za svůj kratičký život jsi toho tolik prožil a i přez to všechno jseš pořád silnej, nevím kde bereš všechnu tu sílu. Život na invalidním vozíčku musí být těžký, a ještě když doposavaď sis žil ten svůj sen. Beztarostný život. Děkuji Ti, že jsi mi tenkrát napsal a děkuji sama sobě, že jsem odepsala. Zvládnem to, já to vím, jen to chce fůru času a trpělivosti. Ale ve dvou se to lépe táhne. Děkuji za tvé přátelství
Už vím, že je spousta důležitějších věcí na světě. 
Začínám ho nenávidět pomalu, ale jistě… A to jsem nikdy nechtělaL
