Setkání

23.Srpen 2005

Je tomu jen pár dní, co jsem ho poprvé potkal. Tedy, spíše on potkal mě. Projížděl jsem tehdy na kole rozlehlými loukami za městem, jen tak jsem se coural. Asi po půlhodině nevinného bloudění a zápolení s neposekanou trávou jsem spatřil místo, které jen volalo po tom zastavit se a chvíli si odpočinout.
Jak tak ležím s hlavou pohodlně uloženou na malém kameni a kouřím čerstvě ubalenou cigaretu, zaslechnu z křoví přede mnou podivný zvuk. Zní to podobně jako když můj křeček chroupá nabídnuté jablko, ale hlasitěji a co je nejzvláštnější, jako by mezi každým chrupnutím někdo tiše, avšak o to zaníceněji nadával. Zvednu se do sedu a už vidím, jak se dere z křoví, divoce rozhazuje tlapama a žene se rovnou ke mně. Bobr, necelý metr vysoký, hnědý se světlým bříškem a růžovýma ušima. Pořád ještě nechápu a jen na něj zírám s pusou dokořán, když začne: "Krucinál, to je snad zlej sen, další smraďoch, kterej mě nenechá v klidu se vyspat! Už toho mám vážně dost, kurva!"
Počáteční šok ještě zcela neustoupil, ale už mi pomalu docvakává. Zkontroluju směr větru a má recht, bobr, kouř z cigarety jde přímo k místu, odkud před chvílí vylezl. Típnu to a bobrovi se omlouvám, nechtěl jsem ho probudit a už vůbec ne rozčílit. I přes neustálé mrmlání si pod vousy se zdá, že omluvu přijímá a pomalu se uklidňuje. Když ho vyzvu, aby se posadil vedle mě, že dáme řeč, co bylo bylo a že mu neublížím, poslechne a uvelebí se do trávy. Nabídnu mu tužku, kterou mám náhodou s sebou - značky Koh-i-noor, dostal jsem ji od rodičů k dvacátým třetím narozeninám- aby si hlodal a tím si ho definitivně udobřím.
Zdá se, že jsem mu sympatický a zapřádáme konverzaci. Dozvídám se mně dosud utajené zvláštnosti bobřího života (ještě nikdy jsem s žádným bobrem nemluvil), všechno mě zajímá, je opravdu brilantní vypravěč a skvěle si rozumíme. Na oplátku ho seznamuji se světem lidí, moc ho to sice nebere a často mi skáče do řeči (chtěl by mluvit sám, je děsně ukecaný), ale už jsme se skamarádili a jen tak se pošťuchujeme. Najednou si všimnu, že den už vystřídala noc a nebe je plné hvězd. I Měsíc jasně září, je pár dní po úplňku.
Pohodové (takřka dokonale romantické) přírodní zátiší, jež nás obklopuje, znovu probouzí mou chuť na cigaretu, ale nechci si svého nového kamaráda opět rozhněvat, takže nutkání potlačuji a raději se koušu do rtů. O to více mě překvapí, a taky s ohledem na okolnosti našeho seznámení, když bobr (jmenuje se Rakmal Mibu El-Nino Pontes, říkám mu Karle) spořádaně, tak jak to umí jen bobři, poprosí, jestli bych mu jednu neubalil (myslí cigaretu), což s radostí udělám a balím i pro sebe. Když si zapálíme, začne mi vyprávět ten nejpodivuhodnější příběh, co jsem za svůj již poměrně dlouhý život slyšel. Není to žádná babská povídačka, jaká se vypráví dětem před spaním, ale celkem hororová story, filozoficky laděná, postupně gradující k neodvratnému apocalyptickému konci. Je to sen, který se mu zdál před dvěma dny, když byl Měsíc zrovna v úplňku… napsal/a: Drunk_Squirrel 01:16 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář