Dzaba

Vzhledem k tomu, že jsem nemocná a děsně se doma nudím, rozhodla jsem se mírně opičit po své krapet nakřápnuté kolegyni a napsat něco málo o tom, jak jsem letos strávila Silvestr. Předem ale upozorňuji, že pokud jste nepožili háčko nebo alespoň segedýn s kakaíčkem, nemáte nejmenší šanci to pochopit... Takže Silvestr: Začal 26.12. ráno a zdálo se, že bude poklidný, ovšem až do chvíle, kdy jsem na nádraží uviděla čekat jednoho nejmenovaného psa... Že cesta s ním bude zajímavá bylo už dopředu jasné- a taky byla ("Přijďte si pak do kupé, já mám fetu dost... Připoutejte se budeme přistávat.. atd.atd") cestou to ovšem zdaleka nekončilo- prvním, kdo nás na Ondrášku přivítal nebyl nikdo jiný než Hambáč a poté, co dojela i Domřa a my dostaly svůj první záchvat smíchu z jisté kapitoly sama pro sebe, začaly se dít věci ještě mnohem zajímavější... Jak jsme zjistily, vlčí děti obývají Ondrášek celoročně, a proto jsme v ochraně před nimi založily 3PP- nakonec jsme se ale v našem spolku ještě spolu s Dášou Dášou nedostaly dál, než k vysvětlení, že si zapisujeme, ale nezapisujeme a k Šípkovému keři, kde se celá idyla protialkoholního tábora krapet hroutí... A od této chvíle už bylo všechno v háji a my už museli zcela sami rozlousknout, jak se dostat spodem nahoru přes haluze, jak nepodvádět, nečůrat a ještě u toho prskat, jak se polyká televize a jak se vaří s velkou vařečkou, ladí kytara a nakupují obaly na CD... Aby toho nebylo málo, tak Anetka F. nepřijela, bohužel a u značky je R jako register... Naštěstí ale přišly i světlé chvilky, např. když nás zkušená Robina naučila zacházet s čepičkou nebo když starostlivý Teploměr neustále dohlížel na naše zdraví... I přes jeho vydatnou péči- nebo snad právě pro ní?- se polovina háčka stala trochu nakřápnutou, mezi nimi i spolek 3PP. I nakřápnutost ale měla své výhody v podobě starostlivé cukrové pusinky Nunyho ("Čus, čus- dvě jo? Hm... A koho tam máš ty? atd.atd") Radši už přeskočím všechny další nepodstatné příhody typu impozantně velkého čela, Kači a malé Angeliky, která nás do prdele vzpamatovala a obě nás přesvědčily, že náš strach z vlčích dětí byl oprávněný... A tak se již pomalu dostávám k samotné Silvestrovské noci. Zpočátku měla skutečně úroveň- veselá pařba na diskotéce pod vedením DJ Teploměra se ale měla velice brzy zvrhnout. Po otevření rautu se totiž ukázalo, že chudák Nuny nedostal celý pobyt najíst a i přes absenci hot dogů se na hostinu vrhl s vervou, za níž by se nemusely stydět ani vlčí děti. Předpokládám, že letošek se stal prvním rokem, kdy byl raut sněden celý... Chudák Pavel navíc bude mít celý rok smůlu, bo se dotkl dortu- Míša M. by mohl vyprávět... Válec nás navíc naučil, že holka vždycky vpravo- proto si nás asi Snoopy vzal vlevo a musím říct, že i Nuny si mezi 20. a 21. chodem našel chvilku na to, vyfotit se s náma. A pak přišla půlnoc- ta se oslavila výborně, jen to šampaňské holt bylo z výhodné koupě a nebýt Snoopyho a chatky č.4 asi by se přípitek nekonal. Zbytek novoročních radovánek už proběhl zcela zvráceně- Šňu začal v mírně podnapilém stavu olíbávat každou přítomnou slečnu (taky jsme se postavily do fronty ), Nuny měl přání, co nebylo přání a na závěr jsme si všichni zatančili na "Chytila jsem na pasece žížalu". O 1.1.2008 toho moc psát nebudu- všichni spali do oběda a Šňu nás díky svému spánku i při slavnostní premiéře DVD z léta přesvědčil, že jeho podnapilost byla spíše větší než menší... Aby jste to ale pochopili správně, celých těch 8dní bylo naprosto úúúžasných a loučení bylo notně slzavé... Den odjezdu byl ještě smutnější a jedinou veselou věcí na ní byly snad jen Nunyho 3 charašové kufry... Myslím, že víc psát nemusím nic. Snad jen ještě větu, která tohle všechno celkem snadno shrne: DEJ NÁM HÁČKO!!!

MILUJU VÁS HÁČKAŘI MOJI ZLATÍ...