Vím
18.Únor 2009Je úžasnej,je to můj malí anděl. Je tolik vnímavej a možná proto se mu děje co se mu děje. Tak hezky sme si popovídali,byli sme upřimní,buduju si u něj důvěru,mojí už má. Tolik ho mám ráda,všechny tady ale jeho nejvíc. Bojím se toho až odejde ale moc mu to přeju,jen doufám,že neudělá žádnou hloupost,je ještě čas tomu zabránit. Jsme si tolik podobní,proč sme se potakli tady? Kdyby to bylo jinde a za jiných podmínek,bylo by to jinak ale vím,že takhle je to správně. Nabíjí mě energií,vším krásným. Hlavní je,že mi věří a já,že věřím jemu. S Jardou být už nechci,ne kvůli němu ale proto,že mi nedává to co tolik potřebuju,nemůžu se na něj spolehnout,nemůžu u něj volně plakat a když si vzpomenu co mi dneska řekl on,tak pláču,protože to je to co potřebuju,svobné vyjádření emocí. U Jardy se bojím vyjádřit emoce,bojím se u něj plakat,nahlas se smát,necítím tam to co chci cítit. Proč to cítím s ním? Jsem vděčná za to,že se mezi námi vytváří přátelství. Přátelství,které mám pocit jeden druhého hodně ovlivní. Nikdy na něj nazapomenu ale ještě se s ním neloučím na to je ještě čas ale vím,že budu plakat. Miluju svou práci a lidi se kerými pracuji a který mi pomáhají. Utvrzují mě v tom,že mám na to dělat vychovatelku. Za mnohé jim děkuju a vím,že ještě děkovat budu.
napsal/a: EF-88 14:20 Link
