Život a smrt
14.Květen 2009Dnes sem viděla smrt na vlastní oči,umřel nám jeden pacient,bylo to hrozný a stále je a ještě k tomu se semnou můj bejvalej chce hádat. proč se vrací? Proč? Já to chtěla mí skončený,opustil mě v nejtežším období. Přiznávám svou chybu,že sem ho vážně naháněla telefonama a SMSkama ale sem od sebe tak dalako a já ho potřebovala aspoň slyšet. Nestojím o jeho urážky a jedovatý slova,nechci to. já ho milovala a možná ho miluju stále,udělala bych pro něj všechno na světě,chránila bych ho předvším zlím,snažila by sem se ho udělat šťastným. Když byl tady,bylo to tolik krásný a zároveň tolik bolestný. Tolik sem se o něj bála,kvůli jeho nemoci a kvůli němu samatonýmu. I když on mě nenávidí,já se za něj každej večer modlím,říkala sem,že ho nenávidím ale je to obrana prototi citům co ve mě jsou a teď když mi píše tak se vrací s velkou silou. Nemám sílu se sním hádat,hlavně ne po tom dnešku. umřelo dítě,byl to nejhorší pohled na světě a ty víčitky jsou pořád ale při 18dětch a na noční sem dvě,nelze sedět u postelí,to nejde. Musím se s tím naučit žít. Líbilo se mi co řekla doktorka,řekla,že jeho svíčka dohořela,že to tak mělo být. Víte,musím myslet na to,že je v nebi,že je šťastnej,že ho nic nebolí. Jenže musím taky myslet na to,jak se cítil když umíral,sám,na co myslel? Zatracená epilepsie.
napsal/a: EF-88 11:43 Link
