Je to tady! moje červencová ranní a odpolední můra je pryč! Brigáda je u konce, já jsem na
dně a asi rozvážu poměr se životem.
Ale teď vážně. Utvrdil jsem se v přesvědčení, že fyzická práce není pro mne. Určitě jste
slyšeli pořekadlo "Zlaté české ručičky". Já ho už slyšel, ale teprve nyní jsem pochopil jeho
plný význam. Ale všechno pěkně po pořádku...
Fyzická práce je velmi náročná jak fyzicky tak i duševně. Ano! I duševně. A proč? Právě
proto, že jde o fyzickou práci není myšlení potřebné. Jediná mozková aktivita je podvědomá
(říká srdci a plícím co mají dělat). Pravda, jsou i výjimky:
Někteří kolegové přemýšlí zda-li si mají dát Radegast či Starobrno, ale to jsou světlé a
nadprůměrné výjimky.
Při diskuzích při změnách směn jsem si připadal jako bystrozraký mezi slepýma. Já,
vysokoškolský student, inteligentní mladý elegán proti bandě tupých primitivů s pochybným
základním vzděláním. Jak čas běžel, pochopil jsem, proč jsou tito lidé tak jednoduší. A co mě
děsilo nejvíce bylo, že i já se stával zarostlým upoceným kromaňoncem.
Filmy jsem už sledoval pouze v češtině protože angličtina mi byla cizí. Tisíce sáčků jsem
nesčítal z hlavy nýbrž trápil kalkulátor sálové velikosti s podezřele velkými solárními články.
Do diskuzí jsem nečerpal informace z wikipedie ale z Blesku, v lepším případě z časopisu
AHA!. Když jsem měl štěstí, kápl jsem na časopis Žena&Život a to mi zaručilo vítězství v
diskuzi o tom, jak udržet pleť svěží a mladou.
Ovšem vrcholem mého hloupnutí bylo rádio, propůjčené skladmistrem Raplíkem, s jedním
reproduktorem a kusem drátu nahrazující anténu (který byl schopen naladit jen vesmírný
šum). Takže jediné "kulturní" vyžití byla kazeta duetů Heleny Vondráčkové a Karla Gotta.
Pak jednoho slunného dne (a že jich letos bylo) kde se vzala, tu se vzala 10let stará HiFina!!
A už to dokonce ladilo stanice.
Ale je očividné, že někdo tam nahoře mi nepřeje, a tak těch pár stanic, co nebyly v
HochDeutsch byly český rozhlas 2 Praha (písničky na přání) a Frekvence1.
Ano, přátelé, Frekvence 1! Kdysi nejlepší české rádio, na kterém jsem poslouchal i Dámský
Klub s Táňou Fischerovou.
Dnes? hrají "Hity Vašeho srdce"; což není nic jiného, než soundtrack k Vlasům, Forestu
Gumpovi, Rebelům, skupina Queen a pár dalších. Nic proti výše jmenovaným nemám, mám
je docela rád, ale slyšet je 4x týdně?
Takže po prvním týdnu poslouchání jsem se osypal, po druhém týdnu jsem měl alergii a po
třetím, to už mě zlomili.
Čtvrtý týden už jsem si prozpěvoval s Emílií jaká jsem velká dívka ve velkém světě a
ššššeptal motlitbu, aby tato noční můra už byla u konce.
Zkrátka a dobře jsem se rozhodl, že budu muset hodně studovat aby jsem nemusel ručičkami
makat. Chci být odporný zazobaný snob, který má známé v každé významnější instituci (tak
se snažte, lidi ;). napsal/a: ElV0 18:03 Link