Někdy má pocit,že každá minuta je pro mě jako hodina,ale po nějaké době zjistím,že ona hodina byla pro mě promarněnou minutou a nakonec kouknu ven a vidím tmu.Každý den je stejný,probudíme se,nějak proflákame a přežijem do večera,pak se de někam kalit,někteří spát a za chvíli zjistí,že uplynul týden,dva,tři,celý rok a několik let.Nejlíp si všimne člověk rychlosti času na dětech.Mám sestru,bude jí v listopadu 5 a já mám neustále pocit,že leží v postýlce a při svém úsměvu mi ukazuje svůj první zub.Před třemi roky mám v prváku na gymplu říkali,moc se neradujte,uteče to jako voda a budete mít před sebou maturitu.Jj,smáli sme se jim,že to zas tak rychlý nebude,že je na to času dost a atd..prostě sme jim to nevěřili ani omylem.A teď?Teď jen "smutně pláčeme" nad jejich pravdivými slovy.Je půlka prázdnin,poslední ročník před námi a my si přejeme vrátit se o pár let zpět.Než se nadějem,budem v práci.Otočíme se o 180 stupňů a budou z nás rodiče.Otočíme se o dalších 180 stupňů a proboreme se s jedinou starostí,kam sme dali zuby.Život je příliš krátký,proto se ho snažme prožít co nejvíc,každý den,každou minutu,každou sekundu.Proživejme ho s lidmi,kteří sou nám blízcí,které máme rádi a kteří pro nás něco znamenají.Nevěnujte většinou svého času počítačům a televizím,sou přece lepší způsoby jak se bavit. napsal/a: Emmi 11:42 | Link komentáře (0)




Měli ste někdy pocit,že každej kolem vás ve vás samotných vidí jen a jen někoho(něco),co se vám hodí jen když něco potřebují,nebo se dostanou do průserů,nebo se chtěj pobavit?!určitě každej z vás měl někdy tenhle pocit.Bylo vám to příjemný?Líbilo se vám,že si na vás někdo vzpomněl,jen když zrovna náhodou něco chtěl a byl si jistej tím,že vy to máte nebo to pro něj uděláte?Nebloudila v tu chvíli vaší hlavou taková malinká schovaná myšlenka o pocitu méněcennosti?Já žiju takovýmle životem už tři roky,občas je to sranda,ale občas taky žádnej med.Za ty roky sem se naučila,jak proti temto lidem bojovat.Snažila sem se být tvrdá a neoblomná,ale vždycky se našel někdo,kdo překazil veškeré mé plány.Na světě je neuvěřitelný počet osob,které sou přesně takové,všechno ať za ně oddře někdo jiný,proč oni by se měli namáhat?!Ale podívejte se upřímný do sebe.Můžete s jistotou říct,že vy sami ste to nikdy neudělai?Že ste tak čistí,samostatní a tak dokonalý k tomu,abyste všechno dělali sami?Nikoho nesoudím.Ostatně pokud bych chtěla,musela bych soudit i sama sebe,taky sem se přistihla v situacích,kdy sem přesně taková byla,ctižádostivá na úkor jiných.Ale je to těžké.Kdyby někteří měli žít život jako já,málo kdo by to zvládl.Neustále za vámi někdo chodí,chce řešit svoje problémy,potřebuje pomoct,protože je těhotná,nikdo ji nechce,holky na něj koukaj jako na idiota,má moc velkou hlavu,nemůže sehnat holku,zamilovala se do ní,ale ona má přítelkyni nebo přítele,potřebuje něco najít,koupit,půčit cokoliv,stal se nějakej průser a já ho z toho mám tahat,je potřeba něco zařídit,tak se žhaví drát slečně Emmi.Každej den jak povedenej jak ve špatným filmu.Nikdy nemáte klid,pokaždé je někdo kdo něco chce.Neříkám,že máme být všichni jako skála a mít srdce z ledu,právě naopak lidem se má pomáhat a obvzlášť přátelům,ale zamyslete se,copak je to za přítele,který povás jen žádá,ale sám nic neobětuje?Víte,každý má svých problémů dost,nikdy nenajdete naprosto vyrovnaného,klidného,"normálního" a bezproblémového člověka,ale o to víc by si měli lidé vážit těch,kteří i přes všechny svoje problémy,jsou ochotní jim naslouchat a snažit se pomoct.Měli by se aspoň občas zeptat,jak se ten druhý má,když se na něj podívá a vidí jeho smutný a zkroušený výraz,co se stalo,potřebuješ s něčím pomoct či snad stalo se něco!Proč je věšina lidí v soudobé společnosti tak neohleduplná,zkažená,tak špatná,plná jen samé zlosti,opovržením a nechutí?!Kolikrát se vám stalo,že ste šli po městě,někdo do vás vrazil a neřekl ani "sorry vole"?Kolikrát vás někdo nadrzo předběhl v obchodňáku jen proto,že se mu to zrovna hodí.Kdyby to byl malej kluk co se s ostatníma klukama vsadí,že půjde koupit do obchodu kondomy,tak by ti za sebou hned pouštěl a proč?Protože se mu to zrovna hodí.Nic není lehký a život už vůbec ne,to ví každej,ale stojí za to se s ním prát.Svět nezměníme,ale můžeme změnit sebe... napsal/a: Emmi 16:28 | Link komentáře (0)



Záhadný mužíček   27.Květen 2007


Včera sem měla zas jednu ze svých hafecky blbých nálad,tak sem si řekla,že by nebylo na škodu,kdybych se sebrala a šla někam do pryč.Nejdřív se vůbec nevěděla kam,že to vlastně chci jít.Byla sem sama.Nechtěla sem nikoho vidět.Sedla sem na první autobus,který je a který mě odvezl zrovna na mendlák.Netušila sem co tam budu jako dělat,ale napadlo mě,že bych si mohla jít sednout u kostela pod strom a trošku zapřemýšlet nad tím,co se to poslední dobou děje.Jak tam tak sedím a snažím se vybavit momenty všech posledních hádek s přáteli,objeví se malý mužíček,v šortkách a tmavém tričku.Nebyl to žádný bezdomovec,byl to normální chlap,který,jak sem za nedlouho zjistila,si jen potřeboval s někým promluvit.Jen se na mě tak pousmál a zeptal se naprosto milým,tichým hláskem,jestli bych mu mohla věnovat jednu cigaretu,tak si říkám proč by ne.Vzal si ji a šel si sednout o kousek dál a pořád na mě koukal.Po nějaké době sem se zvedla s tím,že se přesunu někam jinam.Když sem procházela kolem něj,zeptal se mě,proč tady tak smutně sedím v 11 hodin večer.tak sem mu řekla,že poslední dobou se všechno tak nějak sype a že už je málo kdo na koho se v dnešní době může člověk spolehnout.Zadíval se na mě a začal mi vyprávět svůj příběh.Vyprávěl ho s neuvěřitelnou otevřeností a způsobem,že by každého z vás z toho aspoň píchlo u srdce.Bylo pro mě celkem těžké pochopit,že takový lidé jako ti co se k němu takhle zahovali můžou existovat.Bylo mi ho neuvěřitelně líto,ale nemohla sem s tím nic dělat.V ten moment mi došlo,že je zbytečné hádat se s kamarády,kvůli nějakým blbostem,že kamarádství je mnohem důležitější něž nějaké ohňostroje a brutální kalby,těžce prošukaný noci.Jo je to všechno moc hezký,ale já si uvědomila,že všechny tyhle věci pominou,ale kamarádi zůstanou... napsal/a: Emmi 16:44 | Link komentáře (0)




Tak sem se vám jednou tak chystala na ohňostroje,všechno bylo v pohodě,všechno šlo tak jak mělo,až najednou nastyl první z problémů.Začala šílená hádka mezi kamarádkou a jejím přítelem.Lidé se často dohadují kvůli blbinám,ale uvědomí si to až když už je pozdě.Nakonec kamarádčin přítel dopil už nějaký to pivko a odkráčel k domovu.já šla se svým přítelem a onou kamarádkou,jakože na ohňostroj.skákla si ješět domů,protože jí byla celkem kosa a má to kousek.Mezitím já se svým přítelem,sme zůstali stát na mostě a čekali na kamarádku.Než se k nám vrátila,volal mi kamarád,že mu všechny plány krachly,tak jestli by mohl jít s náma.Říkám,fajn,sme na mostě,dojdi sem,dostalo se mi odpovědi,za 10 minut tk budu.Potom kamoška došla a v ruce měla telefon,takže nám bylo jasný,s kým,že to asi mluví.Po chvilce se k nám vrátil její přítel a šli sme z mostu dolů na zastávku šaliny.Oznámila sem svým přátelům,že ještě musíme počkat na onoho mého kamaráda,že sem mu řekla,že tady na něj počkám.Najednou nastal další problém,jela šalina a oni,že už teda jako dem,ale já sem jim oznámila,že nikam nepůjdu,že sem řekla,že tady počkám.Tak kamoška s přítelem nastoupí do šaliny a jedou na přehradu.Zůstala sem tam já se svým už tak nabručeným miláčkem.Najednou se mu něco znelíbilo,tak začal mít blbé poznámky a to už ve mě začala vřít krev,ale stále sem se jakž takž držela.Chvíli na to mi zavola přítel od té kamarádky a začal do mě cosi valit,to už sem byla sakra vytočená a pustila sem se i do něj.asi po 3 minutách nechutnýho rozhovoru,mi položil telefon a to mě dožralo ještě víc.Další problém nastal,když můj miláček začal opět s ne zrovna dvakrát vhodně zvolenejma slovama a to už říkám DOST!!!takhle už to nepůjde a seřvala sem ho na tři doby.Asi minutu na to,přišel můj kamarád,který to schytal taky,ale ten to naštěstí pochopil,jelikož sem během řvaní na něj,mu zárověň i vysvětlovala,proč tady takhle vyšiluju.Na začátku se všechno zdálo být,tak úžasný a v pohodě.začal nám takovej prima večer s parádním koncem,ale nakonec,sme se všichni pohádali,nikdo nikoho nechtěl vidět,nikdo s nikým nemluvil,nic horšího už se ten večer snad ani stát nemohlo...

napsal/a: Emmi 16:28 | Link komentáře (0)




jajaj lidi ještě pořád hledáte smysl života?nehledejte,je to zbytečný,každej z vás si musí v sobě najít něco co ho těší nebo aspoň baví,něco co mu dělá radost a při pohledu na onu věc či člověka se vám rozbuší srdce a ucítí i ti největší tvrďáci z vás na svých rtech lehký úsměv.Nikdy neříkejte,že ve vašem životě není nic,co by vás těšilo a nikdo kdo by vás měl rád.sou to jenom řeči a opak je pravdou,jen si to připusťte a nechte své myšlenky a pocity naplno proudit celým vaším tělem.uvidíte,že nejn se vám ulevý,ale ucítíte něco co ste doposud neucítili a věřte bude se vám to líbit.hlavně to nikdy nevzdávejte,i když máte dojem,že je všechno špatně a už nikdy to jinak nebude,nepropadejte depresím a nepřiklánějte se k hrůzným činů.nestojí to za to,to mi věřte.většinu z vás asi napadne,co ta o tom může vědět,ty žvásty tady číst nebudu,ale buďte si zcela jistě jisti,že moc dobře vím o čem mluvím.nedávno sem se opět dostala do podobné situace,měla sem pocit,že se mi zhroutil svět jako domeček z karet,stále sem sama sebe přesvědčovala v tom,že už to může být jen horší a že bych to měla raději ukončit.ale pak sem si řekla,že takhle zbytečně přece nezahodím celý svůj život,nevypustím jednu z těch důležitých kapitol svého života,pomyslela sem kolika lidem bych jen ublížila,napadlo mě,že takhle přece nemůžu oplatit lásku člověku,který mi dal život.tohle prostě nejde.nakonec sem dokázala sama sebe přesvědčit o tom,že život je v podstatě krásný a měli bysme se z něj radovat a užívat si ho dokud to jde.život nikdy nebyl,není a nebude lehký jako peříčko,ale řekněte,nemyslíte,že by potom byl příliš nudný?. . . Přeju všem lidem,kte¨ré občas postihnout podobné schýzy a problémy jako mě,ať to zvládnou a přesvědčí sebe o tom,že žít je krásné! Emmi

napsal/a: Emmi 17:43 | Link komentáře (0)



DEAD   13.Srpen 2006


Až jednou umřu,tak řekni všem,že chci pohřbít hlavou dolů,aby mě mohl celej svět i s nima,políbit prdel adios napsal/a: Emmi 23:14 | Link komentáře (0)