The European Union commissioners have announced that agreement has been reached to adopt English as the preferred language for European communications, rather than German, which was the other possibility. As part of the negotiations, the British government conceded that English spelling had some room for improvement and  has accepted a five-year phased plan for what will be known as EuroEnglish (Euro for short).

In the first year, "s" will be used instead  of the soft "c".
Sertainly, sivil servants will resieve this news with joy.
Also, the hard "c" will be replaced with "k".
Not only will this klear up konfusion, but typewriters kan have one less letter.

There will be growing publik enthusiasm in the sekond year, when the troublesome "ph" will be replaced by "f". This will  make words like "fotograf" 20 per sent shorter.

In the third year, publik akseptanse of the new spelling kan be expekted to reach the stage where more  komplikated changes are possible. Governments will enkourage the removal of double letters, which have always ben a deterent to akurate speling. Also, al wil agre that the horible mes of silent "e"s in the languag is disgrasful, and they would go.

By the fourth year, peopl wil be reseptiv to steps such as replasing "th" by z" and "w" by " v".

During ze fifz year, ze unesesary "o" kan be dropd from vords kontaining "ou", and similar changes vud of kors be aplid to ozer kombinations of leters.

After zis fifz yer, ve vil hav a reli sensibl riten styl. Zer vil be no mor trubls or difikultis and evrivun vil find it ezi tu understand ech ozer.

Ze drem vil finali kum tru.

Ačkoliv na černej humor nejsem, tohle mě fakt pobavilo

Policie radí: Zásady úspěšného sebevraha

Oběšení:

Oběsím se doma na háku od lustru. Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno - kdo to má pak po měsíci čuchat. Volím dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horšího, než když se sebevražda promění na distorsi kotníku. Pusu si přelepím leukoplastí, abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám. Židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře (zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních).

Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví.

V přírodě se věším na místě z dálky viditelném. Není nic horšího, než jeden oběšenej a pod ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim v úrovni očí znenadání zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování.

Skok z mostu:

Volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák - a skáču v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem a policií, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný kafrání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadišti mohli včas uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel (ani havrani nemají času nazbyt).

Zastřelení:

Volím potřebnou ráži a druh střeliva - nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna - a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe, tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit. Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená bába o patro vejš taky nasere.

Přejetí vlakem:

Hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli pracně odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím trati s pomalu jedoucími vlaky a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým (policie má důležitější úkoly, než sběr a kompletaci osob na trase Praha – Havlíčkův Brod).

Obecné zásady:

Vždy mám u sebe doklad totožnosti, u destruktivních metod navíc štítek z odolného materiálu s rodným číslem. Vážím si práce kriminálky a tudíž ji usnadním identifikaci.

Nechám vlastnoručně psaný dopis na rozloučenou, čímž vyvrátím podezření z násilné smrti. Pokud dopis nemám komu dát, odesílám jej doporučeně policejní složce místně příslušné dle místa sebevraždy. V případě přejetí vlakem místně příslušnému útvaru železniční policie (pokud nevím, kam až dojedu, tak útvaru, v jehož působnosti je konečná stanice vlaku, kterým se nechám rozjet). Vždy řádně popíši místo sebevraždy, ve složitějších případech, nebo při nepřehledném terénu přiložím náčrtek.

Volím takové místo, kde mě najdou, než budu smrdět, nebo adekvátní jiná opatření - např. v zimě když mrzne.

Volím takové místo, kam může zajet osobní automobil a funebrácká Avia. Nejsem paša, aby se se mnou někdo tahal ještě po smrti.

Nevolím různé avantgardní metody - rozpuštění v kyselině, převálcovaní apod. - jelikož jsem si vědom, že tyto nestandardní metody se hůře objasňují a nekomplikuji tak jiným jejich práci.

A když sem pak řek kámošovi "Nezajdem si zaskákat v pytli, ale skáčeš první", tak se ne mě díval poněkud podezíravě