Epidemie deprese

Každý druhý člověk trpí někdy během svého života závažnými duševními problémy. Podle celosvětových statistik se mezi deseti nejčastějšími zdravotními příčinami invalidity vyskytuje pět z oblasti psychiatrie. A na prvním místě mezi nimi stojí poruchy nálady, zejména deprese.

Způsobuje ji mnoho příčin, například významně stresující životní události, ztráta blízkého člověka či sociálních jistot, tělesné onemocnění, ale i genetické faktory či biochemické změny v mozku.Deprese postihuje lidi z nejrůznějších oblastí života. Mezi slavné lidi trpící depresí patřili i Cézanne, Modigliani, van Gogh, ale i Churchil, Hemingway, Dostojevskij, Kafka či filozofové jako Nietzche či Marx.Není tedy divu, že vědci na celém světě se snaží nalézt takové léky, které by odstranily, nebo alespoň zmírnily symptomy deprese doprovázené úzkostí.


--------------------------------------------------------------------------------

Nejčastější psychická nemoc

Jde o depresi, či jak se také říká "stín na duši" nebo "chmury". Je to stav mysli, který již překračuje rámec ještě normální skleslé nálady. Postižený působí povadle, nepociťuje radost z věcí ani činností, které ho dříve bavily. Ztrácí zájem o své okolí. Současně může klesat i jeho schopnost soustředění, myšlení bývá pomalejší a obtížnější. V hlavě mu utkví pesimistické představy, kolem nichž se potom jeho myšlenky točí stále dokola.Čím silnější je deprese, tím méně postižený vnímá dění ve svém okolí. Hovoříme o emočním útlumu, jakémsi znecitlivění. Objevují se i myšlenky na sebevraždu, které by blízcí nemocného měli v každém případě brát velice vážně.

Deprese je vidět

Duševní skleslost se často odráží i v pacientově vzhledu. Člověk trpící depresí působí obvykle starším dojmem, jeho mimika a gestikulace je totiž omezená, držení těla bývá nachýlené a chůze ztrácí pružnost.Dost často se objevuje i zanedbaný zevnějšek nemocného. Jeho hlas zní obvykle velmi plačtivě.Deprese se však nemusí vždy projevit v duševním stavu postiženého. V některých případech dochází také, nebo dokonce zcela výlučně, k tělesným obtížím, které dávají pacientovi notně "zabrat". Říká se tomu maskovaná nebo skrytá deprese. K typickým obtížím patří tupá nebo bodavá bolest hlavy, poruchy spánku a obtížné usínání, poruchy trávení, dušnost atd.

Jaké jsou příčiny onemocnění?

Přesné příčiny tohoto duševního onemocnění nejsou zatím zcela známé, ale lékaři předpokládají, že se jedná o dědičnou poruchu látkové přeměny v mozku. Deprese však může být ale vyvolána i některými vnějšími faktory, nebo dokonce může vzniknout takříkajíc sama od sebe, bez jakýchkoli patrných příčin.Jakou úlohu hrají při vzniku deprese dědičné dispozice nebo naopak zase vnější okolnosti je u každého člověka rozdílné. Většinou se však jedná o smíšenou formu, to znamená, že vinu na onemocnění nesou oba faktory.A podle příčin vzniku, případně původců nemoci dělíme toto časté duševní onemocnění do tří základních skupin: psychogenní, endogenní a somatogenní deprese.

Psychogenní deprese

Bývají způsobeny v první řadě vnějšími faktory, zkušenostmi a zážitky. Příčiny lze tedy nalézt v samotném životě pacienta.Ke krizovým situacím, které mohou vyvolat deprese patří např. ztráta milovaného člověka (životního partnera, dětí nebo rodičů), ale také období přechodu u žen, změna životních okolností (odchod do důchodu či dlouhodobá nezaměstnanost), problémy provázející stáří (nemoc či osamělost) či stresující zážitky z dětství, které ani v dospělosti není schopen člověk zpracovat.Psychogenní deprese mohou být následkem i dlouhodobého tělesného a duševního přetěžování organismu. Ovšem vyvolávajícím okamžikem se může stát i uvolnění po takovéto zátěži.

Somatogenní deprese

Tento typ deprese se objevuje pouze v souvislosti s tělesnými chorobami postiženého pacienta, například onemocněním mozku.Počítáme sem i poměrně časté poporodní deprese u mladých rodiček, k nimž dochází díky velkým hormonálním změnám v průběhu celého těhotenství.Je nutno si uvědomit, že deprese je nemoc, kterou lze léčit. Nezlomíme jí však vůlí. Je nutné se poradit s lékařem a důvěřovat všem jeho pokynům. V žádném případě není vhodné nechávat takto nemocného samotného i když to často bývá jeho vlastní přání. Kontakt s blízkými, kteří pacienta chápou a snaží se jej v jeho léčbě podporovat, přispívá společně s léky k rychlejšímu uzdravení.