Jak už je bohužel známo, sebepoškozování už je zařazené do módy gotiky....

Druhy sebepoškozování
Tak to sem nenapsal já a přizávám že je to zkopírované ze stránek
www.doktorka.czSebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného
záměru zemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definice
takového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripce a
klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslu představuje kategorii, která má
sociální kontext a sociokulturní pozadí. Zacházení s lidským tělem je
determinováno sociálními okolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální
význam. Tyto okolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze
pokládat za konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již mají
charakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuře a
popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, že sebepoškozující a
suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišení nebývá vždycky v klinické
praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation) představuje sebepoškození, kde nejčastější
motivace vyplývá z psychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický
význam. Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce,
genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocity viny a
sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohou vyskytnout u
pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilace se může také
vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálních praktik
sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchami osobnosti v zátěžových
situacích, jako je např. trestní stíhání, pobyt ve vězení, nedobrovolná
hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding) je termín, který je
nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, často opakovaným sebepoškozováním
(sebezraňováním) bez vědomé suicidální motivace, v němž dochází k narušení
tělesné integrity, bez závažného letálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná
poranění kůže, zápěstí, předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do
kůže. K sebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo.
Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebo zapalovačem.
Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastěji uváděným motivem bývá
pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí, někdy též přání zemřít.
Sebepoškozování je považováno za jeden ze znaků narušené osobnosti, nejčastěji
hraničního charakteru. Někteří autoři ovšem sebepoškozující chování koncipují
spíše jako návykovou poruchu (addiction) než jako znak specifické poruchy
osobnosti. Do okruhu sebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které
je opakováno a není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v
sebepoškozujícím chování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání
pozornosti okolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm) představuje širší
pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategorie suicidálních
pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifický patologický projev u poruch
osobnosti (hraniční, histrionské, disociální, mnohočetné poruchy osobnosti),
nebo u pacientů s poruchami příjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů
závislých na návykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing) má charakter
sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky na zápěstí a předloktí,
které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se, že afektivní projevy, které
provázejí sebepořezávání, mají specifickou dynamiku a průběh. Pacienti prožívají
tenzi a dysforii. Sebepořezání vede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby,
které se pořezávají, mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze
ovládnout se prožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede
k opakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing) představuje neindikované,
nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelného suicidálního úmyslu.
Předávkování bývá často opakované. Může jít o léky, které byly pacientovi
předepsány nebo které patří někomu z rodiny, ale i takové, které náhodně najde v
domácí lékárničce.

Zdroj: Koutek, Kocourková - Sebevražedné chování, nakladatelství Portál