Když plakala, on se smál, když klečela, on před ní stál. Marně ho prosila ať netrápí ji dál, on však jen stál a do očí se jí smál. Zkoušela všechno jak dostat ho zpátky, on už zas s jinýma prožíval hrátky, až řekla si "dost! dál žít mi už nejde, stějně mě nemá rád, tak co na tom sejde?" Vzala si žiletku, a žíly si podřezala, padla bezvládně na zem, jako by spala. Když on přišel domů, viděl ji spát, pak si vše uvědomil a křičel, "to se nemělo stát, vždyť já tě měl rád!"
už bylo pozdě na vyznání lásky, zbyly jen vzpomínky a velké vrásky. I když on brečel a přestaly hrátky, u hrobu seděl a volal ji zpátky.
Na hrobu nápis UMŘELA NA LÁSKU, a pod tím nápisem složeno z oblásků "měl jsem tě rád" Tak trochu drsný mno... !!!
Děvče se zeptalo chlapce,jestli si myslí,že je pěkná a on odpověděl ne. Zeptala se ho jestli,jestli by s ní chtěl být navždy a on odpověděl ne. Potom se ho zeptala,jestli by plakal kdyby odešla a on odpověděl ne. Řekla dost,odešla pryč,slzy padaly dolů po její tváři a chlapec ji chytl za ruku a řekl...Nejsi pěkná si nádherná,nechci být s tebou navždy,já potřebuju být s tebou navždy a neplakal bych kdyby jsi odešla...Zemřel bych...
Nevěř tomu,kdo říká-miluju tě,ale tomu,kdo v slzách říká:Miluj mě!♥
Tvé mlčení je poušť, v níž bloudím, každá tvá řádka nenapsaná je kronikou mého trápení.♥
Když uhasne svíčka nic to není. Když uhasne láska, vždy se něco změní = plamínek dohoří, jiskra už není. Proč se to stalo, proč se to mění?
Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali.♥
Stačí minuta, abyste si všimli člověka, hodina, aby se vám stal sympatický, den, abyste se zamilovali, ale nestačí celý život, abyste na něj dokázali zapomenout.♥
Milovat motýly, milovat vzduch, láska, ta zesílí, zlepší se sluch. Milovat úsměv, milovat hlas, milovat jeho hněv, usmířit se zas. Milovat věrně, milovat nekonečně, nevidět černě, snít stále a věčně...
Slzy jsou krásné,průhledné a třpytivé. Jsou také smutné a zákeřné. Slzy tečou z lítosti,z bolesti, ale někdy i ze štěstí. Oči po slzách trpí, stejně jako srdce, když lásku ztratí
v 16:29
Autor: Evisek185
komentáře (1)
když klečela, on před ní stál.
Marně ho prosila ať netrápí ji dál,
on však jen stál a do očí se jí smál.
Zkoušela všechno jak dostat ho zpátky,
on už zas s jinýma prožíval hrátky,
až řekla si "dost! dál žít mi už nejde,
stějně mě nemá rád, tak co na tom sejde?"
Vzala si žiletku, a žíly si podřezala,
padla bezvládně na zem, jako by spala.
Když on přišel domů, viděl ji spát,
pak si vše uvědomil a křičel,
"to se nemělo stát, vždyť já tě měl rád!"
už bylo pozdě na vyznání lásky,
zbyly jen vzpomínky a velké vrásky.
I když on brečel a přestaly hrátky,
u hrobu seděl a volal ji zpátky.
Na hrobu nápis UMŘELA NA LÁSKU,
a pod tím nápisem složeno z oblásků
"měl jsem tě rád"
Tak trochu drsný mno... !!!