jsem nemocná...a sere mě to...mrtě...ani vlastně nevím co mi je...to neví nikdo...ha..zrádná nemoc..

ten človíček mi chybí aniž bych si to chtěla připustit...

ty lidi které máme opravdu rádi..někdy přehlížime...ale uvědomíme si to až když je ztratíme....což je někdy až moc pozdě

snažíme se zapomenout ale pořád se vracíme z5....proč?..jen kvůli vzpomínkám?...stojí to vůbec za to?..trpět?

žijeme v tom co neovlivníme...jen potkáváme lidi které buď milujeme nebo nenávidíme...na ty které nenávidíme chce zapomenout a ty které milujeme nechceme nikdy ztratit....já nechci ztratit lidi které mám vedle sebe...nikdy nikoho!

tak z toho včerejšího bobování nebylo nic...Verča s tou naraženou kostrčí jezdit nemohla..a sama to nemá cenu..a abych se někde pro někoho stavovala..to ani náhodou...tak sme se aspoň prošli...taková zdravotní procházka...sem měla na tom koupálku jít na led..teda asi bych se propadla..ale byla by sranda ne?...mno asi moc ne

mrzí mě to co se děje

doufám že ta verči kostrč nebude tak v dezolátním stavu aby nemohla jít zítra opět bobovat..musím dorazit ty mí boby abycho mohla koupit nové...a já tam zítra sama nepůjdu

snažíme se, snažíme se a málo kdy nám to výjde...ale nic jiného nám nezbývá než se dál snažit...o čem to pak je?...čekat na zázrak?....snad..

heh jdem bobovat...Speed, Štěpus, Verča a já...mrtě prdel...už se těším..v 6 máme sraz kdo chce jít s námi klidně může