Každý má někoho, kdo je pro něj vším. Rodinu, někdy i školu....pro mě to není rodina..zní to divně, já vím...ale mě se ta rodina rozpadá, už to není takové, jaké to bývalo....teď jsou pro mě vším přátelé. Nic jiného v podstatě nemám...jen je! Kamarádů mám hodně...né moc, ani ne málo...ale pár jich mám...ale jen někteří o mě vědí všechno...Vždycky musí být ta kamarádka, která vám se vším poradí (teda pro holky), řekne svůj názor..prostě bez ní by ste to nebyli vy. Já jednu měla, myslela sem, že ta kámoška je fajn...ale zjistila sem něco...sice pozdě, ale zjistila...Uvědomte si jestli vás ta kamarádka (kamarád) jen nevyužívá, aby byl s jinými lidmi. Uvědomila sem si, že sem jí nikdy nic tak důvěrného nezdělila, bála sem se, že to někomu řekne. A pak přišel jeden den...a už sem neměla kamarádku...ten den byl pro mě nejhezčí v životě...potkala sem někoho..kdo pro mě hodně znamená....a ona mi kvůli němu řekla něco, co mi ublížilo...ale za to sem získala tu pravou...ano, tu dotyčnou nejlepší kamarádku...která byla už od školky vedle mě...ale nevšimala sem si jí..je to ode mě sobecké, já vím...mluvila sem s ní...ale také přehlížela...ale ona byla ta, která mě na konec utěšila..ta, která se mnou zůstala v těch nejhorších chvílích...ona se stala tou nejlepší kamarádkou..ví všechno...co mě bólí u srdce...co mě tíží...bez ní bych si už svůj život nedovedla představit...DENISKO...mám tě ráda...a za všechno na světě ti děkuju, že si se mnou...že mě nezradíš...a že ti můžu věřit...že tě mám vedle sebe...seš všechno co mám...a nechci tě ztratit...nikdy...vím, že už tě asi štvu s tím, jak mám na icq ve statusu napsané, že už nechci žít...ty víš, co mě na tomhle životě štve....ale věř mi, že ty si člověk kvůli kterému nechci umřit..kvůli kterému stojí za to žít....prostě TI DĚKUJU, ZA TO ŽE SEŠ VEDLE MĚ A ZA TO, ŽE DĚLÁŠ TO CO DĚLÁŠ, mám tě ráda...hrozně moc...doufám že to víš......