12.Říjen 2008
Nesnesitelá trpkost bytí | Chvilka poezie
Nesnesitelná trpkost bytí
Ruku v ruce s štěstím a touhou,
nechtíc se vyrovnat s představou pouhou.
Zajít až nakonec, sáhnout si na dno,
ve snaze vyplnit děsivé prázdno.
Povznést se nad strasti šedivých dnů,
vytvořit skutečnost z tajných svých snů.
Potopit loď plnou nářku a zklamání,
uslyšet naději, zoufalé volání.
Překročit práh bolesti, vzpomínek,
zapálit pochodeň - byť malý plamínek.
Pochodeň odvahy, skutečnou, hřející,
s příslibem lepších dní budoucích.
Komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů